Harry nestačil ani pořádně zareagovat a ucítil náraz , který mu vyrazil dech a následně ho uvedl do bezvědomí. Takže už neslyšel jak Pan Granger vrazil do Hermionina pokoje, jak se vyklání z okna a volá záchranku a jak následně řve na Hermionu, která v koutě na posteli skrčeně sedí a brečí. Neregistruje, jak je odvážen do nemocnice.
Probouzí se v Nemocnici zpočátku neví kde je, ale jakmile se rozhlédne po pokoji uvidí všechny Grangerovi. První k němu přichází Hermiona.
„Promiň mi to, nevím co se stalo. Ale cítím, že za to, že si vyletěl, mohu já.“
„Určitě ti je to líto, poté co ti domluvili.“ Odfrknul si. Hermiona utekla se slzami v očích ven.
„Harry to si fakt nemusel, jí to bylo opravdu líto.“
„Tak to ji mělo být líto dřív než na mě začala řvát. Co mi vůbec je?“
„Bylo vůbec překvapení že žiješ, měl si silný otřes mozku, pochroumanou páteř. A zlomené obě nohy.“
„Něco mi tajíte.“
Pan Granger se zamyslel. „Možná už nikdy nebudeš chodit. To se teď ještě neví.“
Harry přikývl. „Můžete mě teď nechat samotného?“
„Harry není to jisté, hlavně nezmatkuj.“
„Neboj se Herolde, já se z toho dostanu, ale chci být sám.“
Manželé se na něj podívali a přikývli. Poté odešli. Harry osaměl a mohl v klidu přemýšlet. Přemýšlet není správné slovo, začal využívat opět svoji moc aby se uzdravil. Cítil jak se to lepší, ale šlo to pomalu. Takto strávil v Nemocnici ještě týden, než se cítil uzdraven. Doktorům pomocí magie falšoval výsledky, takže podle nich se to nelepšilo. Rozhodl se že Hermionu vytrestá. Z návštěv cítil, že jí je to líto, ale to pro něj bylo málo.
Poslední den, když nastala noc vstal z postele, ustlal ji a vyrazil k sestřičkám pro svoji kartu, tu změnil, že dnes v noci zemřel. A že byl ještě této noci zpopelněn a pohřben. Sám se vydal do ulic města, kde byla umístěna nemocnice. Zjistil, že to byl Londýn. Tak Harry začal žít na ulicích Londýna.
Uplynul rok co opustil nemocnici a právě sledoval jednu osobu v parku, sledoval ho už několik dní a zjistil, že často postává u vchodu do školy a pozoruje děti. A už si několikrát všiml, že sledoval několik dětí. Nyní sledoval opět jedno a to, které sledoval i včera. Na konci parku si Harry všiml zaparkované černé dodávky. A muž se k dítěti blížil. Jakmile mijel dodávku čapnul ho a dveře u dodávky se otevřeli. Okamžitě ho tlačil dovnitř. Ovšem Harry se rozhodl k akci a přestal přihlížet.
„Co se tu děje?“
„Vem ho taky Bille, nechceme žádné světky.“
„A to zase ne, spíš by jste ho měli pustit. A Bill odlétl od Harryho a narazil zádama o dodávku až prohnul plech. Byl mimo. To vystoupili další dva a oba vyndali dva klacíky.
„Pouta na tebe! Mdloby na tebe!“ a od každého z jeho dřívka vylétl naproti Harrymu paprsek. Harry neveděl co čekat, ale cítil nebezpečí, soustředil se a otočil směr těch paprsků a obě vrazili do sesilatelů, oba padli podle druhu kouzla.“
„Co jste zač?“
„mi si tě najdeme a uvidíš.“ S tím se jeden z těch, které jen spoutal přemístil. Harry osvobodil dítě uvnitř. A v tom uslyšel další ránu, a několika násobnou. Bylo to muži v černých hábitech se stříbrným B proťáté hůlkou.
„Co se tady stalo?“
To druhé dítě začalo vypravovat, jak ho ti tři unesli, jak se tu ukázal Harry a že ho osvobodil, hned na to mu jeden z těch zvláštních lidí potřásl rukou. Děkujeme za záchranu syna ministra pro prosazování zákonu o spolupráci s mudly. Jak se vám povedlo porazit tři smrtijedy?“
„Koho?“
„Smritjedi, kouzelníci sloužící Vy-víte-.komu?“
„Komu?“
„Nejobávanější čaroděj všech dob.“
„Čaroděj? Dobrý vtip, ale magie neexistuje, to je jen pohádka pro děti,“ ale když to říkal, tak o tom pochyboval, co potom bylo to co dokázal, a síla, která ho prohodila oknem. Takže je víc lidí, kteří dokážou to co on, ale jak to tak vypadá když sledoval ostatní, kteří se starali o chycené smrtijedy, tak k tomu potřebujou ty klacíky.
„Ty nevíš o kouzelnících, půjdeš s námi a my se tě zeptáme na pár otázek a potom ti najdeme rodiče.“
. hmmmm….NE!“ s tím po nich hodil iluzi ohně a utíkal pryč. Kolem něj prolétly dva paprsky , ale minuly. Harry kolem sebe aktivoval něco podobného štítu, ale nevěděl jak účiné to bude, ale v útěku pokračoval, ještě by ho umístili někam… bůh ví kam. Nikam do děcáku nechce. Cítil jak do něj narazila nějaká kouzla a jak mu sebrali dost sil, cítil, že toto dlouho nevydrží. Vzpomněl si jak se tam objevili ti lidé, tak se soustředil, a chtěl být u sebe, tam kde si vytvořil domov.
Povedlo se, okamžitě se objevil doma. Hned jakmile si lehl usnul vyčerpáním.
Takto to trvalo další rok, zaměřoval se na takzvané smrtijedy a kazil jim plány a bystrozoři po něm šli, ale vždy jim utekl. Harry se neuvěřitelně zlepšil co se plížení týče a dokázal i sledovat některé bystrozory. A okoukal některá kouzla. Když je zkoušel bez hůlky povedli se, ale vysilovali ho. Cítil, že to je něco jiného, než ta magie co používá on. Tak se začal věnovat oboum.
Dnes opět zachránil jednu menší rodinku před smrtijedama, ale nevšiml si, že na něj seslali stopovací kouzlo a přemýstili se. Nevšiml si, že stačilo aby se ukázal a už se klidili pryč. Harry o tom nepřemýšlel. Ale večer když už byl doma a opět trénoval, uslyšel za sebou hlasité Prásk!“ Otočil se a uviděl Postavu v černém plášti. Který okamžitě zamával hůlkou. Pak pronesl.
„Ahoj.“
„Kdo jste?“ Zeptal se Harry.
„A promiň mi moji nevychovanost, mé jméno je Tom Radle, smím si přisednout?“
„Vy jste taky čaroděj?“
Tom se zasmál pobaveným smíchem. „Ano jsem.“
„Proč jste sem přišel, nechcete mě chytit, že ne?“
„Nechci, ale už se o tobě hodně mluví. Utikáš poskokům samotného Pána zla, což je údajně největší černokněžník této doby. Utíkáš bystrozorům, ministerští strážci zákona a Albusu Brumbálovi, řediteli školy pro kouzelníky a také velice zdatnému kouzelníkovi, i když nyní už senilní.“
„Proč mě všichni tak hledají?“
„Jseš zajímavý, dokázal si už odrazit několikrát ty smrtijedy, utekl jsi před bystrozory, to není snadné.“
„Neodpověděl jste mi?“
„V kouzelnickém společenství je válka, ne moc otevřená ale je a každý tě chce mít na své straně.“
„A na jaké jste straně jste vy?“
„Na tvé, protože vím jak se cítíš. Vyrůstal jsi v sirotčinci odkud jsi utekl a začal žít na ulici. Já taky vyrůstal v sirotčinci. Určitě si byl šikanovaný, já vím jaké to je. Pořád ti něco brali a vše se zhoršilo, ale i zlepšilo, když se ukázala tvá magie. Zjistil si že si jiný a začal to trénovat. Mám pravdu?“
„Ano, vy jste taky vyrůstal v sirotčinci?“
„Jak už jsem řekl, ano vyrůstal.“
„Proč jste mě našel a jak o mě víte?“
„Víš, já mám pár známostí všude, tak jsem se o tobě dozvěděl, a protože se pokládám za velice schopného čaroděje rozhodl jsem se že tě najdu a něco se o tobě dozvím. Pár dní jsem tě sledoval, proto jsem odhadl tvůj předešlý život a rozhodl ti učinit nabídku, protože musím přiznat, zaujal si mě.“
„Jakou nabídku?“
„Pojď se mnou, opatřím ti hůlku, naučím tě čarovat a v jedenácti nastoupíš do Bradavic, jako student a jako můj syn. Jak se vůbec jmenuješ?“
„Harry víc nevím.“
„Víš Harry ještě s jednou věcí se ti musím svěřit než se rozhodneš, jsem poměrně sám, Kouzelníci mě moc v lásce nemají, nejspíš proto, že jsem poměrně uzavřený a vyhýbám se společnosti a proto se rozhodli si vymyslet různé pomluvy, však to znáš co dokáže odloučení od lidí a jejich závist. Z koně udělají velblouda.“
„A žijete sám opravdu sám? Žádné jiné dítě?“
„Opravdu žiju sám občas mě příjde navštívit můj přítel ten má syna nejspíš stejně starého jako ty, seznámím vás chceš?“
„Ani né. Budete mě opravdu učit kouzlit?“
„Ano a nejen to, budu tě učit jak se chovat, dějinám a všemu co aristokrat by měl vědět.“
„Aristo… co?“
„Aristokrat, je člověk, něco jako šlechtic, v kouzelnickém světě je to ten který je ze vznešeného rodu kouzelníků. Těch rodů není mnoho, ale Redleovi jsou jedním z nich.“
„Jaké jsou další?“
„Třeba Malfoyvy, s těmi bych tě chtěl právě seznámit, Blackovi, jsou dalším takovým rodem. Ale existují i Weasleovi ostuda aristokratů, nechovají se tak jak by měli. S tím ti ale nebudu zatěžvat hlavu, tak co příjmeš mě?“
„Ano příjmu.“
„Ještě jsem zapomněl na jednu věc, zapomněl jsem se zmínit, že se starám ještě o jedno děvče Ginnervu, rodiče se jí zřekli a tak jsem se o ní staral je mladší než ty, ale věřím že si budete rozumět.“
„Takže je taky sirotek, jako já? Ví to?“
„Ano je a ano ví, že jsem jen její opatrovník, ví že jsem se ji ujal, protože její rodiče nemohli.“
„Proč nemohli?“
„To vím jen já a nechci o tom mluvit je to příliš strašné než aby si to mohl vědět, ani ona o tom neví, ale abych trochu ukojil tvoji zvědavost, má v tom prsty samotný Pán zla.“
„Myslím že chápu. Kdy vyrazíme a co mám udělat?“
„Vem si cokoli je ti drahé a přemýstím nás odtud, to je to jak jsem se sem dostal já, přemýstil jsem se.“ Harry si zabalil poslední památku na dobu před sirotčincem – růžový kapesník s neznámými iniciály.
„Co mám udělat?“¨
„Pevně se mě chyť.“ Harry tak učinil a Tom se přemístil i s ním do svého sídla.