Nastalo pondělní odpoledne. Čas kdy měl zase učit své následovníky. Dnes ovšem bude změna. Harry opět připravil posezení. Nalil do konvice čaj a do něj nalil šest kapek Veritasera. Nalil toho víc, aby si byl jist, že to množství bude stačit do celé konvice. Když se blížil čas příchodu ostatních na ex vypil neutralizaci elixíru pravdy a posadil se do křesla.
Jakmile vešli ostatní, tak je oslovil dřív než se stačili usadit.
„Dneska bude menší změna. Chci si promluvit tady s Ginnervou. Osstatní můžou odejít.“
Když ostatní odešli, tak vybídl Ginnervu, aby se posadila. Sám pak vstal a vzal do ruky konvici
„Čaj?“ a nečekal ani na odpověď a nalil do obou hrnečků, které byli na stole. Nechal je vedle sebe, aby si vzala jaký bude chtít. Pak se opět usadil.
„Tak Ginervo, na to, že jsem nevlastní sourozenci, tak jsme se zatím moc nebavili. Co říkáš Bradavicím?“
„Je to tu fajn. Harry, Proč sse mnou chceš mluvit o samotě?“
„Abych pravdu řekl, přemýšlím co si o tobě mám myslet. Místama se chováš chladně, že i mistr by ti mohl závidět a místama mám pocit, že by si byla nejraději na druhé straně planety, aby si nemusela být v naší společnosti. Proč se chováš tak rozdílně?“
Ginnerva sebou trhla. Tuto otázku nečekala. Šáhla po jednom z hrnků a z hluboka se napila. Hrneček vypila na jeden zátah. Harry ji dolil a vyčkával, co mu odpoví.
„Víš Harry, nelíbí se mi co po mě chce. Od té doby co zbožňuješ tak mučení a týrání ostatních tě nenávidím, ale vzpomínám si, že si po začátku nebyl takový, tak doufám, že se změníš. Jakmile si uvědomím, že jsem zasnoubená s tím princátkem je mi špatně. Kdybych se toho nebála nejradši bych umřela.“ Skončila a uvědomila si co vše řekla. „Veritaserum!“ vydechla ještě vyděšeně.
„Ano, namátkově kontroluji co si mý věrní myslejí. Vím, že se učí nitrobranu, abych se jim nedostal do hlavy, i když jim to bude na nic, jsem tomu rád. Ostatní se do ní nedostanou. Ale co s tebou. Právě si se mi přiznala, že jsi na straně dobra. Na straně Brumbála.“
„Tak mě zabij, já konečně najdu klidu, když to nedokážu udělat sama.“ zareagovala tvrdohlavě.
„Opravdu si přeješ umřít?“
„Já sama nevím. Někdy je období, kdy bych vylezla na astromickou věž a skočila a někdy je období, že bych nejradši umučila každýho, jen abych se vám zavděčila a přežila.“ To už ji tekli po tváři slzy protože se bála toho nejhoršího.
„Neboj Ginn, nevadí, když ti tak říkám?“
„Naopak líbí se mi to, ale nechci to dávat najevo, je to zdrobnlina, mého jména já jsem nechtěla Pánovi zla ukazovat slabost. Potěšil si mě tím oslovením.“
„Takže neboj se Ginn. Nemám v plánu tě zabijet. Než vyprchá elixxír. Co víš o svých rodičích? Co si o nich myslíš?“
„Neznám je. Podle Mistra se mě zbavili a on se mě ujal. Moc tomu nevěřím. Nejspíš je zabil a mě vychovával, ale nevím proč.“
„Přála by sis je poznat?“
„Ano, i když se obávám, že by mě nikdy nepříjali, kdyby zjistili, kde jsem vyrustála. Je to stejně jedno, když jsou po smrti.“ řekla smutně a lektvar přestal působit.
„Už se neptej, lektvar ti pít už nebudu,“ dodala tvrdě a začala se zvedat k odchodu.
„Počkej Ginn, ještě se s tebou chci domluvit. Jsi na straně dobra a to se mi moc nelíbí. Tohle musíme vyřešit. Teď se soustřeď na svoji nejlepší nitrobranu!“
Poslechla, chvilku se jí i dařilo odolávat.
„Máš ji dobrou. Uděláme dohodu. Když jsme se bavili poprvé, řekl jsem ti, že zradu budu trestat a loalitu odměňovat. Uděláme dohodu?“
„Jakou?“
„Já se pokusím najít veškeré informace o tvých pravých rodičích, ale na oplátku ti zadám jeden úkol.“
„Co je to za úkol?“
„Půjdeš za Brumbálem a svěříš se mu, že nechceš být můj poskok, to je pravda, takže i kdyby zkusil nitrozpyt, projde to. Slíbíš mu, že na mě budeš donášet. Já ti pravidelně budu diktovat co mu o mě povíš. Takže mu budu dávat falešné informace?“
„Ne, ale budu určovat jen ty informace, které budu chtít aby věděl.“
"A co když odmítnu?"
"oznámím Mistrovi, že nejdi lojální a pak se uvidí, nebo můžeš rovnou utéct za Brumbálem, ale to se pak do zmijozelu nevracej."
„Dobře souhlasím. Udělám to.“ Odpověděla mu asi po pěti minutách přemýšlení.
Harry přikývl a dal ji pokyn, že může odejít.
„Jo a abych nezapoměl. Ostatním, když se tě budou ptát řekni, že si dostala úkol. Nic jiného jim neříkej a ani to co je to za úkol. Stejně tak se nezmíníš o lektvaru pravdy.“
„Dobře Harry, můžu se na něco zeptat?“
„Ptej se.“
„Proč mě nepotrestáš, jsem nepřítel.“
„Nejsi nepřítel. Nepřítel by si byla, kdyby si už za tím Brumbálem byla. Ale nyní vím co od tebe můžu čekat a podle toho se zařídím. Správný vůdce má mximálně využít potencionál svých lidí. Ne se obklopit lidmi, kteří mají stejný myšlení jako on. V tom je Mistra jeho slabina. Můžeš jít.“
Jakmile si sedl vytáhl si knížku, kterou si založil na poznámky, když vytváří nová kouzla. Otevřel si ji na právě rozdělaném. Chtěl vytvořit kouzlo, které by mělo stejnou formuli jako kletba smrti, stejný vizuální podobu, ale účinek, aby se lehce lišil. Zatím se mu to nedařilo. Dnes i přišel na to proč. Musel nejdřív umět kletbu smrti, aby pochopil její účinek. O vánocích si o tom promluví s Mistrem.
Nadešel předvečer všech svatých.za tu dobu se moc toho nestalo. Zmijozelská parta, jak byla nazývána skupina vedená Harrym, ve všech hodinách exelovala. Harry je totiž začal učit podle školních osnov do předu. Tím získali možnost si psát úkoli přímo v hodinách. Tím získali čas na své vlastní studium. Takže každých čtrnáct dní vyzkoušel ostatní co se naučili. Eleonor i nadále učil tajně jak osnovi, tak i vlastní kouzla, která vymyslel. Její exelování v hodinách připisovali tomu, že se i nadále nejvíce bavila s Hermionou, která byla označována jako šprtka bez přátel. Ona to byla ovšem pravda. Harry několikrát povolil El navštěvu otce byl s ní spokojen pravidelně ho informovala co se děje v Nebelvíru. Naopak Ginny “tajně“ donášela Brumbálovi o Harryho plánech. Tedy, moc toho nebylo, protože momentálně toho moc neplánoval. Ale už byla domluvená, že na něj bude donášet. Brumbál ji uvěřil. Sám Harry si přečetl všechyn deníky zakladatelů.
Jak zjistil tak všechny sjednotil Nebelvír. Už v pěti letech se začal učit ovládat magii vůle. V jeho padesáti ho ovládl dokonale. Pak začal hledat jemu podobné. Narazil na ostatní zakaladatele . Společně se rozhodli vybudovat školu. Když mu bylo sto let nabrali první studenty. Z počátku je učili magii vůle, ale brzo zjistili, že nikdo z žáků takové nadání nemá, tak je začali učit klasickému čarování. Vymýšleli pro ně zaklínadla a další obory magie. Jen zatím nepoužívali hůlky. U každého ze zakladatelů se Magie Vůle projevovala jinak.
Godrikovi se dařilo skvěle vymýšlet kouzla. Dalo se říct, že je vymýšlel za pochodu. Dokázal je výmýšlet během několika vteřin.
Naopak Salazar zjistil, že je skvělým manipulantem. Dokázal ovlivňovat lidi kolem sebe. Dokázal poznat na co kdo myslí, jaké má plány. Jaké emoce u něj právě převládají.
Rowena naopak dokázala toto poznat u zvířat a rostlin. Rozuměla jim jako nikdo před ní a nejspíš ani nikdo po ní.
A poslední, Helga. U ní se projevila tato magie, něco jako šestý smysl. Dokázala vycíiti co se stane, dokázala vidět co se děje v jejím okolí stejně dobře jako na druhé straně planety. Bylo to tak přesné, že ostatní uvěřili, že má věštecké schopnosti. Neviděla ovšem dál jak několik vteřin do budoucna.
Proto byli mocný.
Ovšem, když se Salazar snažil ovlivnit své kolegy, nezdařilo se a oni jeho plány prokoukli a vyhnali ho. On sám nemohl čelit jejich síle a tak se stáhl. Pořád ovšem ovlivňoval dění v Bradavicích. Vybudoval tu tajnou komnatu, v které žil. Helga ho nikdy neobjevila ze stejného důvodu, proč Salazar nemohl ovládat je. Kvůli Magii Vůle.
U Severuse se taky nestalo nic neobvyklého. Byl rád, že vidí svoji dceru poměrně často. Také byl spokojen s tím, že je všude klid. Voldemrot totiž zaměřil svoji pozornost získávat větší vliv v zahraničí.
Harry v společnosti své zmijozelské party mířil na večeři, když si všimli Nebelvířanů. Ron právě něco vyprávěl jeho spolužákům. Za ním šla Hermiona s Eleonor.
Nebyl moc blízko, přesto slyšel o čem Ron vypravuje.
„Je děsná. Vemto jak mě dneska poučovala.. je to Wingardium leviosa, ne Winrgárdium Leviosááá. Je fakt děsná šprtka ani se nedivím, že kromě té Zmijozelské šprtky se s ní nikdo nebaví. Jou obě stejné.“ hneda na to se mezi nimi prodrala Hermiona a utekla pryč do velké síně. Harrymu se zdálo, že zahlédl v její tváři slzy. Hned se ovšem do toho zapojila Eleonor.
„Ty de***e, to že tebe zajímá jen jídlo a famfrpál ještě neznamená, že to platí pro všechny. Hermiono počkej na mě!“ zakřičela na Hermionu, která už ale byla pryč. Za chvíli byla pryč i ona. Draco se neudržel aby nepronesl nějakou poznámku.
„Weasley, konečně z tebe vypadlo něco inteligentního. Že jsi na to ovšem přišel až po třech měsících, to ukazuje jak máte pomalé myšlení. Asi jste stejně chytří jako bohatí. Už vlastníte každý kartáček nebo používátte jen jeden a to na všechno i na úklid?“
„Sklapni Malfoy to že vy jich máte tolik, že ani nevíš jaký máš používat, tak radši nepoužíváš žádný vědět nepotřebujem.“
„Weasley!...“
„Nech toho Draco. Nebo toto utkání prohraješ. Dneska je v ráži utře tě jakoukoli poznámkou. Radši pojď, nebo si utrhneš ostudu.“
„...“ Ron už se taky nadechoval, aby toto mohl okomentovat, ale byl přerušen Harrym.
„Wealsley to platí i pro tebe, ale tentokrát bych utřel já tebe, takže radši mlč a přemýšlej jestli nechceš přestoupit do Zmijozelu. Grangerovou si urazil jako pravý zmijozel. Klidně ti pohlídám místo vedle nás, mám?“
Ronovi sklaplo. Harry s ostatními zatím odešli do velké síně na večeři.
Síň vypadal uchvátně. Běžné svíčky, vystřídali dýně, v kterých svíčka byla ukryta. Po půl hodině si všiml, že se vrátila Eleonor, vypadala sklesle. Když už večeře vrcholila rozrazili se dveře a do nich v běhnul Quirel.
„TROLL! TROLL JE VE SKLEPENÍ!“ A omdlel.
V tu ránu se strhla panika. Harry vše s klidem pozoroval a sledoval ředitele jak se snaží nastolit pořádek.
„TICHOOO!“ Ozval se jeho zesílená hlas celou síní. To už zabralo.
„Studenti se odeberou do svých společenských místností. První ročník doprovodí prefekti. Profesoři půjdou prozkoumat hrad.
Harry ucítil upřený pohled. Otočil se a spatřil Eleonor. Pochopil, že s ním chce mluvit.
Odtrhl se od party a zamířil k ní.
„Co se děje?“
„Hermiona, neví o něm!“
„Vyzvedni Weasleyho a jděte ji pomoct.“
„Toho nafoukanýho blba, nikam neberu."
„Vezmi ho aspoň si uvědomí, že to je jeho vina, že musí jít ji zachraňovat. Kdyžtak mu to připoměň a jdi než ti uteče.“
Eleonor vyrazila za Ronem. Harry se přesunul k ostatním z prvního ročníku.
„Já děte do společenský místnosti sami,já se jdu podívat na trola, ještě jsem ho neviděl.“ A nenápadně se oddělil.
Za chvíli dohnal na dohled Eleonor s Ronem. Nenápadně je sledoval až k dívčím záchodkům. Z poza dveří se ozýval křik a praskot dřeva. Podle hlasu poznal Hermionu. Takže Troll vyšel ze sklepení. Nenápadně se přesunul ke veřím a sledoval jak se Ron snažil zaujmout Trola tím, že po něm házel třísky od kabinek. Hermiona byla skrčená v rohu místnosti. A neměla už kam utíkat a jen panikařila. El měla v ruce jen hůlkku a snažila trola omráčit. Jak se dalo čekat bez úspěchu.
Harry nezaváhal a pronesl kouzlo, které se právě učili Wingardium leviosa! Zamířil na kyj, který zůstal vyset ve vzduchu. Když se Troll podíval co se stalo přistál mu přímo do obličeje. Jen prottočil oči a svalil se na podlahu. V tu chvíli se střetli pohledy s hermionou. Harry jen zakroutil hlavou. dal si na ústa prst a odešel.