Harry přemýšlel, jak se tam nejlépe dostat. Zkoušel zapojit magii vůle, aby mu pomohl se přes magický oheň dostat. Ale nenapadaly ho zatím žádné možnosti. Po uplynutí nějaké doby, Harry odhadoval, že to byli právě dvě minuty, se od Quirella ozvala kletba Cruciatus. Hermiona začala řvát bolestí, ale to už Harry volal!
"Quirele, přestaň si hrát a pusť mě dovnitř, jak si k čertu přešel přes ten plamen?" nasadil svůj nejledovější tón.
"Kdo k čertu otravuje, odejdi nebo tě zabiju, jako tuhle šmejdku."
"Jak to se mnou mluvíš, ty podřadný červe! Jsem Mistrův chráněnec a Lord Voldemort mě pověřil, abych na tebe dohlédl. Koukej mě pustit."
"J..Jak s..si .. př..př..přeješ, pane." Rozklepal se jeho hlas. V tu ránu oheň zmizel. Harry tedy prošel. Rozhlédl se po okolí. Byla to menší místnost se zrcadlem uprostřed, u něho se klaněl Quirell. Vedle vchodu ležela Hermiona, která sledovala nově příchozího.
"Moc nečum mudlovská šmejdko!" Hermiona ho nepoznávala, proti tomu, jak se choval v těch málo případech, když byl sám s ní, tak ho sledovala i nadále.
Harry mávl hůlkou a zavrčel: "Avada kedavra!" zelený paprsek zamířil k ležící, vyděšené Hermioně. Kletba do ní narazila a ona přestala vnímat.
"Tak Quirelle, jak je možné, že ještě ten kámen nemáš?" A přešel k němu.
"Odpusť pane, ale ještě jsem nepřišel na to, jakou překážku mám překonat zde."
Harry si prohlédl zrcadlo a v tom okamžiku věděl, co je to za magický artefakt, Zrcadlo z Erisedu. Věděl jak funguje, a jak znal Brumbála, tak tuhle poslední překážku sem dal sám. Proto se soustředil na to, jak chce najít kámen a užít ho pro své potřeby. V tu chvíli viděl, jak dává ruku do kapsy a vytahuje z ní kámen. Když dával ruku i z kamenem zpět, cítil, jak se mu napnula kapsa.
"Víš Quirelle, myslím, že tak neschopnýho člověka Pán zla nepotřebuje. Avada Kedavra!" Vypálil na něj svoji smrtící kletbu." Pak k němu přišel a vyhrnul mu rukáv. Na odkrytou paži mu zamířil hůlkou, "morsmordre!" a na paži se začalo objevovat znamení zla. Pak za pomoci nitrozpytu a magie vůle vlezl do jeho myšlenek. Trochu mu to tam proházel.
Pak došel k Hermioně a dotkl se jí a myšlenkou dal povel, aby se kouzlo smrtící kletby zrušilo. Hermiona otevřela oči.
"Jsi v pořádku? Promiň mi to, nečekal jsem, že použije mučící kletbu!"
"Nic mi není, co se stalo?" a začala vzpomínat. V tom jí to došlo.
"Ty jsi na mě seslal smrtící kletbu?"
"Ano, potřeboval jsem snížit jeho pozornost, věděl jsem, že to přežiješ. Teď se rychle musíme domluvit na tom, jak si ho tu porazila. Musíš si za pomoci magie vůle vytvořit skutečný obraz toho jak se to stalo. Já ti řeknu, jak si to dokázala. Chvilku jste spolu bojovali a on na tebe seslal mučící kletbu, to jestli se nepletu souhlasí s tím co se do mého příchodu dělo, ale dál už ne. On, poté co viděl že jsi paralizovaná kletbou, se otočil zpět k zrcadlu a pokoušel se získat kámen. Což se mu taky povedlo. Ale na tebe dočista zapoměl, tak si ho omráčila mdlobama. Ovšem jak padal, tak upustil kámen, který dopadl na hranu schodu a rozbil se." S tím ještě vyvolal kámen, stejný kámen, jako měl v kapse, ale bez magických vlastností a hodil ho lehce na hranu schodu. Kámen se skutečně rozbil.
"Myslíš, že máš vymyšlený vzpomínky?" Hermiona jen přikývla. Harry tedy použil nitrozpyt a poté, co mu Hermiona dovolila projít přes všechny přikážky, které její mysl chránili, Harry viděl přesně to, co naplánoval. Pak její mysl opustil.
"Výborně, já ho teď probudím a ty ho ještě rychle omráčíš, aby si to kouzlo opravdu seslala.
"Počkej Harry, můžu se tě zeptat, ty znáš mučící kletbu?" Harry se jí zpříma podíval do očí.
"Ano, ale ještě jsem ji nepoužil, jestli ti jde o to."
"A použiješ ji někdy?"
"Nevím, neslíbím ti že ne, protože nevím, jaké požadavky bude na mě mít Mistr, ale budu se snažit tomuto kouzlu vyhnout, jak jen to půjde."
"Díky Harry, je to nepředstavitelná bolest."
"Neboj, až tě tu najde Brumbál, tak určitě dostaneš elixír proti Cruciatu, poté se ti uleví, věř mi. Teď ho jdu probudit."
Udělal, jak řekl, ale dřív než se Quirrel probral upadl do bezvědomí, díky kouzlu, které seslala Harmiona. Pak už jen seděla a oddechovala.
"Dobrá práce Hermiono, hodně štěstí a nezapomeň - mě jsi vůbec neviděla." Ještě jí poslal jeden ze svých vzácných usměvů, mrknul na ní a odešel. Když dorazil do třetího patra, zkryl se, aby viděl na vchod a čekal. Asi za půl hodiny si všiml, že ke dveřím k Chloupkovi dorazil Brumbál. "Konečně," pomyslel si Harry. Počkal dvě minuty a vyrazil opět za ním.
Jak tentokrát procházel místností všiml si, že pasti jsou deaktivované, proto mu nečinilo potíže dostat se zpět k zrcadlu. V místnosti s Trolem se zastřel a opatrně vešel do místnosti s lektvarama. Z ní pak nakoukl do místnosti se zrcadlem a sledoval rozhovor s Hermionou. Harry se ještě rozhlédl a zaměřil svůj pohled na úlomky falešného kamene.
Nečekal ani jak to tam dopadne a vyrazil zpět do třetího patra, pak zamířil rovnou do sklepení ke Snapeovi. Zabušil na dveře.
Po chvíli se ozval rozzuřený hlas profesora lektvarů.
"Kdo votravuje?" a otevřel dveře. "Pane Raddle, čemu vděčím za vaši pozdní návštěvu?"
"Nejdu za tebou, potřebuju se dostat co nejrychleji za Mistrem, a jak tě znám, máš tu pro všechny případy přenášedlo."
"Jistě."
"Dej mi ho."
Sneape odběhl do soukromých komnat, během chvilky byl zase zpátky a podával mu jeden šátek. Harry si ho převzal a přemístil se s ním k Mistrovi. Dorazil, když měl v trůním sále hosty. Harry si všiml, že tam je Lucius Malfoy a Belatrix Lastrengová se svým manželem. Pak tam bylo několik podřadných smrtijedů, nejspíš nováčci, protože Harry je moc neznal.
"Á Harry, čemu vděčím za tvou návštěvu v tak pozdní hodinu?" Harry automaticky zamířil před Mistra a poklekl na jedno koleno.
"Hluboce se omlouvám, ale neuspěl jsem. Nsplnil jsem váš příkaz."
"Co se stalo?"
"Jak jste mi přikázal sledoval jsem Quirella, jak se snaží získat kámen. Od vánoc jsem už věděl, kde je schován i jaká je první překážka, a jak se přes ní dostat, ale zatím jsem se k ničemu neměl, protože jsem chtěl dát Quirelllovi šanci splnit úkol, aby se přidal k vám. Byl schopný, nikdo ho nepodezříval, a kdyby jste mi to neprozradil, tak bych ho odhalil asi o hodně později a to až o Halloweenu, to jsem ho sledoval. Dnes se Quirrell vydal pro kámen. Brumbála poslal na ministerstvo, poslal mu falešnou pozvánku od ministra a vydal se pro kámen. Já si to uvědomil po chvíli, když jsem coural po chodbách a přemýšlel jsem, kolik času mu ještě dám, než pro něj půjdu sám. Nohy mě dovedly až k úkrytu a všiml jsem si otevřených dveří, tak jsem neváhal a vešel. Když jsem vcházel zaslechl jsem řev, jako by někdo někoho mučil. Zrychlil jsem. To co jsem uviděl, když jsem se dostal do předposlední místnosti, mě překvapilo. Albus Brumbál se skláněl nad jednou studentkou, která po sobě nesla známky mučení a Quirrell ležel kousek od nich v bezvědomí. Kámen ležel u něj roztříštěný na několik kousků." Celou dobu hleděl Voldemortovi do očí, přesto že klečel na jednom koleni.
"Otevři svou mysl!" Harry tak zrušil veškeré zábrany a nechal Voldemorta, aby si prohlédl vše tak, jak mu popsal, nakonec mu ukázal i to, jak se baví Brumbál s Hermionou u Zrcadla z Erisedu.
Pak Harryho mysl opustil.
"Byla to smůla, jsi v tom nevinně. Byla to první tvá úloha a pouč se ze špatných rozhodnutí a příště uspěješ. Kdo je ta dívka, která porazila Quirella?"
"Jmenuje se Hermiona Grangerová, je to mudlovská šmejdka."
"Belatrix, najdi její rodiče a zab je! To ji snad vytrestá."
"Pane, to už není třeba, to byla moje první oběť poté, co jsem vymyslel svůj znak."
"Ano, vzpomínám si na to. Výbuch v bytě, že?"
"Ano, mistře!"
"Co navrhuješ, mám ji nechat zabít?"
"Jestli mohu navrhnout, tak ne. Není silná tak jako já, ale má potencionál. Myslím, že až bude starší přidá se k Brumbálovi a myslím, že to bude dobrá soupeřka pro mě."
"To je spíše důvod ji odstranit co nejdřív, můj pane!"" Dovolila si promluvit Belatrix.
Okamžitě do ní narazila mučící kletba od Voldmerota. Po dvou minutách kletbu uvolnil.
"Nikdo se tě na nic neptal, Belatrix, i když tuším, proč ji nechce Harry zabít a schvaluji mu to."
"Luciusi," vyštěkl na druhého smrtijeda, co stál vedle Belatrix. "Kdysi jsem k tobě dal svůj deník, přines mi ho na příští setkání." Pak se otočil zpět na Harryho.
"Harry, nebudeš potrestán, postavil ses své neschopnosti čelem a zpříma. Ale pouč se z chyb. Máš nový úkol, zjisti, jak dokázala mudlovská šmejdka porazit mého nadějného věrného."
"Ano mistře. Můžu mít ještě jednu prosbu?"
"Docela troufalé, když jsi neuspěl, co potřebuješ?"
"Potřebuju si ověřit loajálnost Ginnervy, proto potřebuji někoho z její rodiny. Pokud možno, aby ještě nebyl v Bradavicích, byl bych nejradši, kdyby to byli její rodiče."
"Všichni ven, jen Harry tu zůstane." Zasyčel na celou místnost Voldemort. Když se sál vyprázdnil, pokračoval.
"Ty víš, kdo jsou její rodiče?"
"Jen se domívám, že to jsou Weasleovi, má jejich rysy a trochu jsem si zjistil i jejich minulost."
"Máš pravdu. Jsou to její rodiče. Ano, někoho ti seženu. Můžeš jít."
"Jistě mistře!" S tím se poklonil a odcházel, když zaslechl.
"Nezapomeň, příště už tak schovývavý nebudu, na příští schůzy dostaneš jiný úkol. Tak na ni přijď, je příští sobotu.
"Jistě mistře." a Harry zamířil zpět. Za pomoci šátku se přemístil zpět do Snapeova kabinetu. Předal mu šátek a bezeslova odešel. Snape se musel zamyslet, co to mělo znamenat. Rozhodl se to neřešit a vrátil se do postele. Zítra si promluví s Brumbálem.