Harry se objevil v menší místnosti, v které byl rozprostřen zelenostříbrný koberec a na kamenných stěnách byli držáky s pochodněmi, které pláli. Tom nechal Harryho prohlédnout místnost a vyzval ho, aby ho následoval. Z místnosti vyšli na chodbu, které po stranách ústilo několik dveří. Harry netušil kam vedou a nechal se vést. Chodbou pokračovali pořád rovně. Na stěnách byli gobelíny a obrazy. Všiml si, že mají jednu věc společnou. Převládá zelená, stříbrná a motivy hada. Nakonec došli do velkého sálu, kde bylo na stupínku křeslo, podobné trůnu a u bočních stěn byli méně honosné dřevěné židle. Tom prošel touto halou a při tom promluvil na Harryho.
„Zde pořádám večírky sešlosti svých známých, za trůnem jsou dveře, za kterými jsou schody do patra a do sklepení. Tím, co je ve sklepení tě nebudu zatěžovat. Patro je vyhrazeno tobě a Ginnervě. Máte tam vše co můžete potřebovat. Takže je přísný zákaz opouštět vaše patro. To je má jediná podmínka, kterou vyžaduji a trestám. Cením si poslušnosti, kterou vyžaduji. Ginnerva ti osvětlí jak to tu chodí. Můžeš jít.
Harry vyšel schody do prvního patra a Tom si sedl na trůn a zavolal si nějaké služebníky.
Nad schody byli ještě jedny dveře. Otevřel je a vešel do větší místnosti, kde byli tři křesla, stůl a několik skříní. Opět vše bylo laděno do zelenostříbrné. V jednom z křesel seděla dívka s rezavými vlasy, měla stříbrný hábit a v ruce držela nějakou knihu, nezaregistrovala, že někdo přišel. Harry přišel blíž a sedl si do křesla naproti.
„Ahoj.“ Snažil se na sebe upozornit.
Dívka odtrhla oči od knížky a podívala se na příchozího.
„Co tu děláš?“
„Tom mě přivedl.“
„Tak to budeš ten sirotek, co?“
„Jo, to jsem.“
„Převlíkni se, dolu se nesmí. Tom přijde zítra v osm a bude nás učit. V sedm je snídaně, v poledne oběd a v šest večeře. V devět je večerka.“ A vrátila se ke čtení knížky.
„Ty nejsi moc nadšená, že tu jsem, co?“
„Mě je to jedno, nezajímáš mě, tak se o mě nestarej. Jo a ještě jedna věc, nikdy se nepři s Tomem, trestá.“
„Tomu nevěřím.“
„Nevěř, to je tvoje věc, pokoj je támhle a teď mě nech číst.“
Harry se otočil na dveře, na které ukázala a vykročil k nim. Vlezl do menšího pokoje. Opět ty samé barvy. V rohu byla postel, u ní noční stolek na protější straně byla šatní skříň a menší knihovna a ještě nějaká skříňka. Naproti vchodu byl stůl a různé skleněné nádoby a jeden kotlík.
Harry se rozhodl, že si vynajde taky nějaký ten hábit. Když otevřel skříň upoutal ho hned jeden, lahvově zelený. Hned se do něj oblékl a šel se podívat do knihovny, byli tam různé tituly, například Základy magie, Přeměňování pro začátečníky, Úvod do tajemství lektvarů. Obrana, nebo útok pomocí magie?, Co je černá magie a její krásy, a poslední která ho i upoutala. Magie mysli – ovlivněte své okolí. Harry si ji vybral a šel si sednout.k Ginnervě.
„Co vůbec čteš Ginny?“
„Jak si mi to řekl?“
„Ginny, Ginnerva je dlouhá mě se i Ginny líbí víc.“
„Mé jméno je Ginnerva a jestli se ti to nelíbí, tak mě neoslovuj!“
„Jasně Ginny.“ Ta to buď přeslechla, nebo nevnímala.
Otevřel si tedy knihu a začetl se do ní. Vydržel u ní až do večeře, ale zjistil, že to je o kouzlech, kterými se dají ovlivňovat smysli a mysl ostatních. Večeře se objevila sama od sebe na kulatém stole. Jakmile ji oba dojedli, otevřeli se dveře a vešel Tom.
„Tak jak se ti tu líbí Harry?“
„Moc stejná barva, ale ano, líbí se mi tu.“
„Tyto barvy jsou tu proto, že jsou to barvy mého rodu, ale proto tu nejsem. Zítra v doprovodu Luciuse půjdeš na Příčnou ulici, kde uděláte nákupy. Kup si co chceš, já to Luciusovi zaplatím.“ Už odcházel, když se ozval Harry.
„Mohla by jít s námi i Ginnerva?“
„Myslím, že by mohla jít. Taky si může koupit co chce.“ Odešel.
Ginny odešla do koupelny a Harry si šel opět číst. Když vylezla, vešel tam Harry a pak si zalezl do postele a šel spát.
Ráno v půl sedmý ho probudil řinčení budíku, ale když ho chtěl zamáčknout nikde ho neviděl, ale řinčení přestalo.
Šel do koupelny na ranní hygienu, ale plány mu zkazila Ginny, která už tam byla. Harry tedy počkal až se zkulturní a zalezl tam sám. Chvilku po snídani se opět ukázal Tom. V osm dorazí Lucius, takže si jděte obléct své nejlepší hábity. Já vám taky dám seznam, co si bezpodmínečně nakoupíte.“ A opět odešel.
„Ginnervo, příjde někdy jen tak na návštěvu si s námi popovídat?“
„Ne.“
„Co víš o tom Luciusovi?“
„Rodinný přítel.“
„Ty nejsi zrovna upovídaná, co?“
„Proč bych měla. Kdo moc kecá, hodně vykecá.“
„S tebou tedy bude zábava.“ Prohodil ještě Harry a odešel si vynajít nějaký solidní hábit.
V osm hodin se otevřeli dveře a vešel Tom v doprovodu muže s bílími vlasy, ale podle Harryho mu bylo kolem pětatřiceti.
„Toto je Lucius Malfoy, pro vás pan Malfoy. Doprovodí vás na Příčnou ulici a nakoupí vám věci, které si vyberete. Navíc koupí ještě jiné věci pro mě a tady máš jeden dopis, víš komu ho předat Luciusi?“
„Ano.“ A lehce se uklonil.
„Pane Readle a slečno Readleová následujte mě prosím.“ A vyrazil opět pryč aniž by čekal, zda ho následují. Harry za ním ihned vyrazil taky a Ginnerva vyšla za Harrym. Voldemort je sledoval se zamyšleným výrazem ve tváři.
Jakmile se přemístili na Příčnou ulici. Harry se nevěděl kam se koukat dřív. Malfoy je jako první vzal k Olivanderovi, kde mu předal obálku. Jemu se na moment objevil ve tváři zděšení, ale rychle ho vystřídal neutrální pohled.Podíval se na Harryho a na Ginnervu. Zkoumavým pohledem. A už šel do zadních polic. Za chvíli přinesl asi deset krabiček.
„Slečna má přednost.“ S tím ji podal jednu z hůlek. Jakmile s ní Ginny mávla jedna z polic se totálně rozpadla.
„Ne ,tu ne.“ A už ji podával další.
Ginny se jí dotkla a hůlka ji vylétla z ruky. Podobně to šlo ještě hodinu. Nakonec si přece vybrala.
„Zvláštní hůlka, Prach z křídel pegasa, štětiny ze zad pekelného psa, sekvojové dřevo, čtrnáct a půl palce dlouhá, poddajná nepředvídatelná. Zajimavá kombinace. A teď vy pane.“ Harrymu se ovšem nechtělo čekat, takovou dobu na svoji hůlku, proto dal pravou ruku před sebe a v duchu si řekl Hůlka, která mi padne OBJEV SE! A skutečně za chvíli se ozvala rána a do ruky mu vlétla hůlka, vypadala jako kdyby byla tvořena z dvou dřev bílého a černého. Všichni to sledovali s překvapením až na Olivandera, ten se tvářil zamyšleně, ale jakmile ze vzpamatoval tak začal vykládat.
„Chlup z brady nebeského berana ,vyhynulý druh, nakrouhaný zub bílého kouzelného žraloka, pár staletí ho nikdo neviděl, Dračí šupina a blána z jeho srdce, žíně z Testrala a prach ze šíje sfingi. šestnáct palců, dvojí dřevo jednak černý pekelný dub a poté bílí andělský cesmín. Silná hůlka, při vybírání zabila tři kouzelníky, poté jsem ji přestal nabízet. Ovšem majiteli bude spolehlivou pomocnicí při kouzlení.“
Lucius zaplatil a opustili obchod. Poté se vypravili pro hábity. Ginny si vybrala stříbrný hábit se zelenými symboly. Harry si zase vybral zelený se stříbrnými symboly.
Nyní vyrazili do knihkupectví. Tam se zdrželi nejdéle. Ale Jak Ginny, tak Harry měli spousty knih. Harry se zaměřil hlavně na magii mysli, ale vzal si i jiné obory. Nakonec našel slabší knížečku s názvem Magie vůle – mýtus?
Poté je Lucius zavedl do obchodu s přísadami do lektvarů a jinými pomůckami do tohoto odvětcí. Tam kupovali jen ze seznamu. Poté se přesunuli do obchodu se zvířaty, tam je vytáhla Ginny. Vybrala si kotě. Harry si tam zatím prohlížel ostatní. Když se mu zdálo, že zaslechl něčí hlas, zbystřil a posloucha.
„To kotě mohli hodit sssem, mám hlad a kouzelný panter je výživný.“ Když se tím směrem Harry podíval vyděl hada, kobru královskou.
„Já si vyberu tohoto hada.“ Prohlásil pevně.
Had se na něj podíval. „Další rozmazlený fracek, jsem zvědav jak dlouho u něj vydržím.“
„Ty nejsi moc spokojený co?“
Had byl překvapen
„Ty mluvíš hadí řečí?“
„Ty nemluvíš lidskou řečí?“
„Ne, žádný had. Ty ale nejsi pán zla, kdo jsi?“
„Harry. Popovídáme si doma, tady jsme nějak moc nápadný.“
Skutečně všichni sledovali Harryho.
Poté už procházeli Příčnou ulicí a prohlíželi si výlohy. I když Harry byl myšlenkami úplně jinde. Jednak u svého hada a u toho, že s ním dokáže mluvit a jednak u své knížky. Takto byl zabrán do myšlenek až do doby než se přemístili zpět do sídla Toma.
Nyní se přesuneme do Bradavic
Po chodbě kráčel zhruba třicetiletý muž s černými, na první pohled mastnými vlasy. Černý hábit za ním vlál, jak rychle šel za svým zaměstnavatelem, ředitelem této školy, Albusem Brumbálem. U chrliče, který chránil vstup do ředitelovy pracovny, řekl heslo a nechal se vyvézt po schodišti ke dveřím do jeho pracovny. Zaklepal a vešel.
„Severusi, posaď se, nedáš si citronovou zmrzlinu?“
„Ne, Albusi, proč jsi mě nechal zavolat?“
„Víš, Severusi. Dozvěděl jsem se zprávy o kterých nevím co si myslet a myslel jsem že by si mi mohl pomoci. Dnes na příčné ulici se objevil Lucius Malfoy a to s dívkou a chlapcem, přibližně ve stejném věku. Jednak jim koupil u Olivandera hůlku, poté se procházeli Příčnou a u chlapce se objevil hadí jazyk. Zjisti o nich něco na příští poradě.
„Co všechno o nich víš?“
„Tak to si zatím nechám pro sebe. Ještě potřebuji udělat nějaký ten průzkum. Teď už můžeš jít.“
Severus jen přikývl a odešel zpět do svého podzemí. Tam se zavřel do své laboratoře a začal si připravovat lektvary, které upotřebí po dalším setkání. Začal s elixírem proti Cruciatusu.