Severus Sneape vstával neochotně. Pořádně se nevyspal, zajímalo ho, co mohlo vést Mladého Radllea k návštěvě Voldemorta tak pozdě v noci. Už v půl sedmé mířil na snídani, kde si dal svůj hrnek kafe a sledoval síň s ještě ledovějším výrazem, pokud to je u něj vůbec možné.
Tvář trochu uvolnil o půl hodiny později, když dorazila do síně Eleonor. Ostatní nevnímal. O nějaký čas dorazil do síně na snídani i ředitel. Když se posadil do svého křesla, pozdravil Severuse, který seděl vedle něj.
„Dobré ráno Severusi, copak trápí tvou mysl?“ Severuse docela zajímalo, jak to dělá, že ví, jak se cítí. Jeho náladu nepozná ani Voldemort a Brumbálovi stačí jeden pohled na něj. Zatracenej Brumbál. Pomyslel si.
„Nevidím na něm nic dobrého, po snídani budu s tebou chtít mluvit.“
„Dobře Severusi a nemáš hodinu?“
„Ta počká!“
Albus, když viděl jeho výraz nerozmlouval mu to. Znal ho natolik, že v něm dokázal číst.
Po snídani se skutečně přesunuli do ředitelny. Když se oba usadili, Severus ani nečekal, kdy ho Albus vyzve a začal sám.
„Albusi, včera v noci ke mě vtrhnul mladý Radlle a šel za Pánem zla. Vůbec nevím proč.“
„Tak to vím zase já, i když nevím, jak se to dozvěděl. Kámen mudrců byl včera zničen a další učitel obrany proti černé magii nás opustil, tentokrát byl poslán do Azkabanu.“
„Ale co vím, tak mezi Smrtijedy nepatřil.“
„Měl znamení zla. A výslechu není schopný, má v hlavě takový binec, jaký jsem už dlouho nezažil.“
„Co se stalo?“
„Poslal mě na ministerstvo kouzel a zatím se snažil získat kámen mudrců, ale překazila mu to studentka Hermiona Grangerová.“
„Musím přiznat, že je šprtka, ale že by dokázala projít přes všechny překážky a pak ještě porazit dospělého kouzelníka? Sama?“
„Ano, přes Hagridova se dostala, protože už Quirel prošel před ní, tak ho měla z cesty, přes ďáblovo osidlo se dostala díky tomu, že si vzpoměla, co o něm slyšela, a pak vykouzlila světlo. Na klíče použila přivolávací kouzlo, které už zná. Šachy prošla, opět za pomoci Quirella, stejně tak Trola a tvé lektvary rozluštila. Na konci si chvilku povídala s Quirellem, pak na ni zaútočil. I když se slečna Grangerová snažila bránit, zasáhl ji mučící kletbou. Pak asi předpokládal, že je vyřazená a přestal se jí všímat. Ona ho zezadu omráčila, ale kámen se rozbil po dopadu na zem.“
„Rozbil, takový artefakt by měl vydržet více.“
„To souhlasím, ale kousky kamene vykazovali silnou zbytkovou magii, takže by to mohl být kámen.“
„A nebo jen jeho náhražka a pravý už má Voldemort.“
„Ano, Severusi, až budeš na poradě, zkus zjistit zda ho opravdu má, nebo ne.“
„Dobře Albusi, já jdu na hodinu.“
„Hlavně, že se cítíš lépe. Přijemný den.“
Týden uplynul jak voda a Severus se chystal jít na sraz Smrtijedů. Tentokrát měl vzít i mladého Radllea.
Pět minut před začátkem schůze se objevil i Harry.
„Tak pojďte, nerad bych přišel pozdě.“
Chvíli potom už Harry i Severus vcházeli do síně Lorda Voldemorta. Harry zaujal své místo v čele vedle Pána zla a Severus si sedl vedle Luciuse.
„Jsme tu všichni, takže schůze může začít. Dnes se k nám připojí i můj chráněnec, ale dělejte, jako by tu nebyl. Začneme jako obvykle. Hlášení, Belatrix!“
„Můj pane, Městečko jménem Kvikálkov jsme zničili spolu s Luciusem a partou smrtijedů, které jste nám dal k dispozici. Ovšem ten moták, už tam několik let nežil a příbuzní Pottera, se také odstěhovali, ovšem máme stopu, kam, a pátráme po nich.“
„V pořádku. Pokračuj v pátrání. Luciusi, máš pro mě tu knihu?“
„Ano, pane!“ S tím vstal a podal mu obyčejně vypadající knihu. Harry si všiml, že nemá na obalu, žádný nadpis. Lucius si zatím sedl zpět na židli. Pán zla tedy pokračoval.
„Jak to vypadá na prosazení zákona o izolování vlkodlaků?“
„Nejvíce nám to hatí Weasley a Brumbál. Hodně lidí přemluvili, aby hlasovali proti.“
„Dobrá Macnaire, Luciusi, postaráte se o to, aby nás Weasley poctil návštěvou, nebo ne. Postaráte se o to, aby nás poctila návštěvou jeho žena. To bude účelnější.“
„Azkaban je pořád pod naší kontrolou?“
„Ano pane. Mozkomoři jsou věrní vám a na své straně máme i některé hlídkujcí Bystrozory. Stačí povel a převezmeme ho i pro veřejnost."
„Ne necháme to na konec prázdnin. Zatím udržujte ministerstvo v tom, že má nad ním kontrolu. Dolohove, mám pro tebe úkol, navštívíš dračí rezervaci v Rumunsku a přivedeš mi teď už nejstaršího žijícího syna Weasleyů.“
„Ano, pane.“
„Severusi, jak je na tom Albus Brumbál?“
„Podepisuje se na něm věk. Tento rok, pro něj byla zásadní rána, že nenastoupil Potter, tak jak předpokládal. Nemá figurku ve hře s kterou počítal. Myslím si, že začíná uvažovat, že ho nahradí jinou osobou. Mudlovskou šmejdkou Grangerovou, ale to je jen můj dohad."
„Co o ní víš?“
„Je to šprtka. Vše se nejprve snaží nastudovat z knih, a pak teprve se to učí praxí. Rozhodně má potencionál.“
„Je nějaká naděje, ji dostat na naši stranu?“
„Myslím, že ne. Je v Nebelvíru, ale bez přátel. Ovšem díky skupině vašeho chráněnce, nenávidí Zmijozel.“
„Vysvětli!“
„Touto partou je hodně urážena. Ještě spolu s pár Nebelvíry.“
„Děkuji Severusi, Harry můžeš vysvětlit své jednání? Proč napadáte Nebelvírské?“
„Myslel jsem, že je to jasné, mistře. Nechci mít na své straně krvezrádce, nebo mudlovské šmejdy, ale mají potencionál, tedy Weasley moc ne, ale ostaní ho maj.“
„Takže ty je chceš za soupeře?“
„Ano, mistře. Vy si hrajte s Brumbálem a já si vypěstuju také rovnoceného soupeře. Pak jim její smrtí zasadím největší ránu.“
„Dobře souhlasím. Tak rozchod! Harry ty tu zůstaň dám ti úkol.“
Severus tedy na pokyn Pána zla vstal a dohonil Luciuse. Spěcháš domů Luciusi?“
„Nespěchám. Narcisa plánuje, kam se o prázdninách pojedem s Dracem podívat a u toho být nemusím. Proč?“
„Napadlo mě zajít na skleničku. Tak se chci optat, jestli se nepřidáš?“
„Můžu se přidat, kam půjdem? Jako obvykle?“
„Proč ne, je to tam útulné a celkem klidné.“
„Klidné? Severusi, podnik U podříznuté šmejdky bych nazval různými názvy, ale nudný rozhodně ne.“
„Vždyť je tam celkem klid.“
„No mysli si co chceš.“
Oba se přemístili na Příčnou ulici. Z ní odbočili do Obrtlé. Nasadili si kápě. Prošli Obrtlou až téměř na konec, a odbočili do další uličky. Severus se už několikrát snažil zjistit název, ale nepovedlo se mu to. Když na ní přes Brumbála upozornil ministerstvo, tak bystrozorové nic nenašli. Albus se musel tehdy ministrovi omlouvat, přesto pořád Severusovi věřil, že tu nějaká je. Proto tu někde hlídá Mundugus Fletcher. Ovšem neměl chuť se po něm dívat. Prošli asi do půlky uličky a vešli do podniku U podříznuté šmejdky. Severus i Lucius zamířili na svá oblíbená místa. Ovšem bylo tu jako obvykle narváno, ale stačilo, aby přišli a osazenstvo stolu už jim uvolňovali místo. Oba se tedy posadili, a když se jich obsluha přišla zeptat, co si dají, objednali si Čistou krev, což bylo jedno z nejlepších kouzelnických vín. Severus, využil času, než jim přinesou pití, aby se rozhlédl okolo.
Bylo to tu jako obvykle narvaný. Tento stůl jim umožňoval vidět dobře, jak na pódium, kde tancovali spoře oděnné dívky, tak i na lokál, kde je většina osazenstva sledovala. Tento stůl, přesto, že měl skvělý výhled, téměř nikdo neviděl na něj, byl též dále od centra dění, takže tu nebylo ani takové hlučno od hudby. Lokálem se prodíralo také několik spoře oděných dívek a obsluhovaly hosty. Jediný chlap, který patřil k personálu, byl za barem, ten zrovna svou hůlkou dohlížel na několik nápojů, které se připravovali pro hosty. Když se rozhlédl po podniku akorát si všiml, že se k nim blíží obsluha s objednaným pitím.
„Přeji přijemnou zábavu.“ Každému podala sklenici a na stůl postavila láhev vína. Otevřela ho a trochu každému nalila. Počkala až oba ochutnají a přikývnou. Dolila jim tedy sklenice a odběhla k dalšímu stolu.
„Na zdraví Luciusi!“
Oba pak upili ze svých sklednic.
„Luciusi, nedá mi to, abych se nezeptal, co to bylo za knihu, co po tobě chtěl Pán zla?"
„Jeho deník.“
„Asi ho předá chráněnci. Dlouho jsme si takhle nebyli sednout, co říkáš na to, že zasnoubil tvého syna se svojí chráněnkou.“
„Je to pro nás čest, ale Draco musí na sobě ještě hodně pracovat, nedokáže si udržet vnitřní klid. Lehce ho vyprovokuje každá drobnost a i on se snaží každého vyprovokovat a koleduje si tak o pěknou nakládačku, už aby mu ji někdo dal. Třeba by se poučil. Ale slyšel jsem, že ty máš problémy s dcerou.“
„No jo, nezapadla do zmijozelu, ale z toho vyroste, Jsem rád, že se ji dostalo také cti, zasnoubit se s jeho chráněncem.“ Severus se musel hodně ovládat, aby dokázal do hlasu dát potěšený tón a ne nenávist.
„Všiml sis, že pomalu začal vyvražďovat Weasleovi?“
„Jo, konečně někdo ukáže, že krvezrádci co se paktujou s mudli, nejsou pro společenství kouzelníků víc než špíny. Ovšem hlavně za to může právě ten jeho chráněnec.“
„Zaslechl jsem, že v pololetí zkoušel smrtící kletbu na Billa Weasleyho a na konec roku, nebo začátek prázdnin chce další oběť, tentokrát si chce vyzkoušet lojálnost některého ze členů, ale koho nevím.“
V Severusovi hrklo, další rána, doufal, že jeho kamenná tvář zůstala i nadále bez výrazu a v duchu se modlil, aby to nebyla Eleonor. Ale Lucius si zřejmě něčeho všiml, protože okamžitě navázal.
„Taky doufám, že to nebude můj syn. Ne, že bych se obával, že by to nezvládl, ale nepřeji si, aby můj syn zabíjel v jedenácti letech. Podle mě je to moc brzy.“
„Souhlasím s tebou, Luciusi, ale změňme téma, protože stejně nevypátráme koho bude zkoušet.“
Ještě dlouho se bavili a vypili při tom tři flašky vína a pár malých panáků, merlinova likéru. Název sice napovídá, že to je jemné pití, ale opak je pravdou. Likér je to proto, že je to sladké, takže to maskuje sedmdesát procent alkoholu. Objednával převážně Severus a moc dobře věděl, že to je jediné sladké pití, které se dá kombinovat s vínem bez následků. O kocovinu se také staral během pití, protože upíjel odbourávač alkoholu. Takže přesto, že vypil stejně jako Lucius, cítil se dobře. Lucius měl už problémy z udržením na židli. Proto Severus zavolal Dobyho, aby pomohl pánovi domů. Sám to šel zaplatit a odešel do Bradavic.