V neděli si Harry přispal. Vstal až před polednem. Po raní hygieně se převlékl do školního hábitu a zamířil už na oběd. Tam si sedl k ostatním. El jako obvykle seděla na okraji stolu. Bokem od všech zmijozelských. Jakmile většina dojedla, přilétly sovy a různě doručovali po síni noviny. I Harrymu jedny přišli. Titulek hlásal, že jde o zvláštní vydání. A Harrrymu byl jasný důvod, proč vyšel, jakmile si všiml fotky na titulní straně. Na fotce byl vyfocen barák, v kterém kdysi měl bydlet. Byt patřil Grangerovým. Ovšem tentokrát byl zníčen. Když to fotili, tak ještě hořel a nad bytem se vznášelo znamení, ale nebyla to lebka z jejichž úst vylézá had. Znak měl tvar útočící kobry, která měla v tlamě na jazyku purpurovou hůlku. Harry to znamení poznal. Bylo to jeho znamení. Nemusel článek číst, věděl co tam stojí. Když odkládal noviny, zaslehl výkřik od nebelvírského stolu. Hermiona, se zhroutila na svém místě. Všichni ostatní ji sledovali. Většina ji sledovala s lítostivým pohledem, někteří, hlavně zmijozelští se spokojeným úšklebkem. Draco nasadil snad nejupřímější úsměv, který u něj kdy Harrry viděl. Harry se však tvářil, že se ho to netýká. Ovšem v duchu to v něm vřelo. Musel jsem to udělat, promiň Hermiono, jednou snad pochopíš. Ještě se juknul jak reagují profesoři. Brumbál se na chvilku podíval na profesora lektvarů, pak stočil pohled ke zmijozelskému stolu, do míst kde seděl Harry. Jejich pohledy se střetli. Chvilku se upřeně na sebe dívali. Pak se zase otočil a sledoval Hermionu jak podpírána svými spolužáky odchází na ošetřovnu. Harry stočil pohled zase na Sneapa, Ten nesledoval nic. Právě se totiž zvedal a zamířil do dveří, které byly za profesorským stolem. Ostatní profesoři sledovali odcházející Hermionu. Teď když se přesvědčil, že ho nikdo nesleduje. Vyhledal pohledem Eleonor. Ta jako kdyby vycítila jeho pohled se na něj otočila. Harry ji posunkem naznačil, aby se vydala za nimi. Učinila tak.
Harry si vzal noviny a odcházel, šel za Voldemortem.
Když se objevil v jeho sídle, právě u něho byl Lucius Malfoy.
„Mistře, přišel jsem jak jsem slíbil. Ukázat vám svůj znak.“
„Harry, myslím, že jsem ho už viděl. Lucius mi přinesl noviny. Co si tam dělal?“
„Mí chvilkový pěstouni. Nechali dceru, aby mě prohodila oknem. Nechtěla mě za nevlastního bratra. Tak jsem si k nim došel na chvilkovou návštěvu.“
„A to si je zabil všechny.“
„Ovšem, že ne. Hermiona chodí do Bradavic. Skončila v Nebelvíru, tedy teď na ošetřovně.“ a dovolil si se lehce spokojeně ušklíbnout.
„Liciusi, můžeš jít.“ Lucius se uklonil pánovi zla a i Harrymu a odešel.
„Tak Harry, znamení ti musím pochválit, nevypadá špatně. Máš už představu jak si budeš říkat?“
„Pravdou je, že čekám, jak mě označí ostatní. Osobně mě napadlo jen lord Rovley.“
„Tak na tom ještě pracuj. Co tvý posluhovači?“
„Dneska zjistím jejich znalosti. Vyzkouším je v souboji.“
„Dobře, už si vymyslel co se Sneapem a jeho dceruškou?“
„Něco mě napadlo. Dozvěděl jsem se, že Severus přemlouval dceru, aby se pohádala s Hermionou a Ronem, aby se mi víc přblížila. Co to udělat trochu jinak, chci totiž v nebelvíru mít špeha. Co kdybychom jim zakázali se stýkat, pod výhružkou mučení za přítomnosti toho druhého?“
„To nezní špatně. Sneapovi na ni příliš záleží. Souhlasím vyřiď jim to. Teď mi ukaž znamení.“
Harry si vyhrnul rukáv a soustředil se. Po chvíli se mu na předloktí ukázalo tetování. Voldemort na něj namířil hůlku a pronesl formuli. Znak se rozpálil. Harry byl donucen syknout bolestí, ale víc si nedovolil.
Asi po pěti minutách se bolest utišila a znamení zase zmizelo.
„Tak teď jsem tvé znamení propojil s mým a přes něj tě budu zvát na schůze. Ještě něc potřebuješ?“
„Ne, děkuji Mistře.“
Uklonil se a odešel zpět do Bradavic.
Při vstupu do Společenské místnosti Zmijozelu se vydal za Ginevrou a ostatními. Ginerva na něj zvláštně pohlédla. Harrymu připadalo, že se jí chce zvracet, ale jistý si nebyl.
„Tak proto si chtěl, abychom včera byli v knihovně?“ Ozval se Malfoy a hned ještě pokračoval. „Nechtěl jsi abychom s tím měli něco společného, jaké máš ale alibi ty?“
„Mě vysvětloval Severus Sneape dva lektvary. A už o tom nemluvte. A nějakou dobu necháme nebelvířany na pokoji. Radši se věnujte studiu nad osnovy Bradavic. Za hodinku půjdem do jedné prázdné učebny a tam si vás vyzkouším. Nyní se začali věnovat domácím úkolům. Dopsali si úkoly a všichni zamířili do jedné z nepoužívaných učeben.
„Tak si vyberte v jakém pořádí půjdete. S každým si chci dát souboj ať vím jak na tom jste. Kdo jde první?“
Nakonec předstoupil Draco Malfoy.
„Myslel jsem, že to budeš ty.“
Oba se postavili naproti sobě do soubojové pozice. Harry se však ještě otočil na zbytek.
„Ginervo, odstartuj to.“ Ginerva ho poslechla a jakmile zkončil odpočet Drao seslal odzborjující kletbu, expeliarmus.
Pro Harryho to nebyl problém odklonit a útočil vlastním kouzlem Eclipsis mens. Draco se sice pokusil o štít, ale kouzlo přesto prošlo a do Draca se vpilo. Harry už sesílal další, tentokrát odzbrorující, ale Draco se jen zmateně rozhlížel a ani se nebránil. Harry zrušil kouzlo a vrátil dracovi hůlku.
„Musíš ještě hodně cvičit. Ginervo a Pansy, půjdete proti sobě, ať taky vím co dokážete.“
Harry a Draco si stoupli ke stěně a holky si stopli najejich místa. Harry to odstartoval a hned na to ginerva zaplavila Pansy několika kouzli. Pansy ani nevěděla kterému se bránit dřív. Každé se blížilo jinou rychlostí. Poto, i když znala všechny, vykryla jen dvě a to Uhrovou kletbu a stepovací. Ovšem zasáhlo ji bolákové, lechtací a následně i odzbrojující.
Harry zrušil kouzla.
„Je to přesně tak jak jsem očekával. Draco s nosámkem mírně nahoru, sšel jako první, prtoože si myslel, že mě dostane hned jak může. Doufám, že pochopil, že mě se z vás nevyrovná nikdo. Jediná osoba, která se mi ve schponostech může aspoň trochu rovnat je Ginnerva. Ta pochopila, že když už útočíš první musíš druhého zahltit kouzly, aby nevěděl, čemu se bránit dřív. A ty Pansy, jsem rád, že si vykryla aspoň ty dvě kouzla, ale měla by sis o magii něco přečíst. Opravdu nevědět, že kouzelník může lehce upravit rychlost kouzla, je hodně velká neznalost. Dále, mám pro vás úkol. Chci po vás, aby jste Weasleyho, Grangerovou a Snapovou, až budou sami vyprovokovali k souboji. Snapovou si vezme na starost Ginerva, zbylé dva si vezmete na starost vy. Ale pamatujte. Žádné nebezpečné kletby, nechci je zranit, natož zabít. Jde o to, že chci vyzkoušet vás, co dokážete. Takže oni a´t si klidně sesílaj kletby, který se nepromijejí, ale vy se budete držet mých pravidel. Je vám to jasný?“
„Ano, pane.“
„Draco tobě i nadále zůstává učit Graba a Goyla. Nyní máte volno.“
Harry se hned od nich odpojil a zamířil k ošetřovně. Jamile se trochu přiblížil. Viděl jak Eleonor odchází v doprovodu Rona.
„Snapová! Otec s tebou chce mluvit, takže dej zbohem tomeu humusu vedle a pojď. Dostal jsem příkaz tě za ním vzít.“ oba se tak lekli až nadskočili Eleonor zamířila za ním a harry cítil, jak Ron zbýrá magii ke kouzlu.
„Weasleynesnaž se, dneska na tebe nemám čas. Pozdravuj ode mě Grangerovou.“
Otočil se a, odcházel do sklepení. Ron úplně zapoměl co chtěl udělat, když uslyšel ještě El.
„Nech toho Rone. Za otcem musím a nepřidělávej si problémy, ošetřovna je až moc blízko a souboje jsou zakázány.“ S tím se otočila a doběhla Harryho. Oba zamířili do pracovny Severuse Snapa.
S pohledu Severuse, několik uplynulých dní.
Po noci, kdy se dozvděl, že Pán zla provdá jeho dceru s jeho nástupcem, mu bylo pořád na nic. Sice v noci na to po flašce ohnivé whisky zapoměl, ale teď to na něj dolehlo znovu. Na venek sice nedal nic znát, ale uvnitř něj to přímo včelo, pořád se snažil vymyslet, ja ji zachránit.
Na konci hodiny prvních ročníků Nebelvíru a Zmijozelu se strhla hádka. Harry obvinil jeho dceru s dobrosrdečnosti, z měkčilosti. Defakto ji vyhodil ze zmijozelu. To se nesmí dozvědět pán zla už se do toho chtěl zapojit, ale harry ho zastavil. Musí si s ní promluvit.
To se mu taky povedlo, ale až po zařazování Harryho skupiny. Eleonor mezi nimi nebyla, tak jak očekával. Když se jí snažil večer domluvit vthnul tam harry a zdělil mu, že Pán zla to už ví, že ji odmítl a bude potrestán jinak. To mu náladu nezvedlo, přesto se snažil dceru přesvědčit, aby se tak nestalo. Po jejím odchodu vyrazil za Brumbálem.
„Ahoj Severusi, co je nového?“ Pro tentokrát se rozhodl ani nenabízel citronovou zmrzlinu.
„Dnes Harry přibýral své lidi. Draco Malfoy, Ginerva Readlová a Pansy pakinsová.“
„Neměl tam být ještě tvá dcera?“
„Měla.“
„Tak to je snad dobrá zpráva, že není s ním.“
„Vy to nechápete? Harry ji odmítl, nechce ji, tak se pán zla rozhodl, ji potrestat jinak a mě s ním. Má to vymslet sám Harry a zítra mi dá odpověď, ale já netuším s čím příjde, ale bojím se, že mě prozradí.“
„Klid Severusi. Podle mě tě neprozradí. Harry na mě působí dojmem, že nehcce s Pánem zla spolupracovat, má vlastní plány, a ty se mu u Voldemorta hodíš. Podle mě , když to půjde jinak a neuděláš velkou chybu tak tě neprozradí, ale stejně si musíš dávat pozor.“
„Tak co tedy vymyslí. Co znám pána zla, tak bude chtít ověřit zda jsem lojální a poručí mi mučit svoji dceru. To nevím jestli zvládnu. No musím jít k sobě, očekávám na návštěvu Harryho, chce něco probrat na elixíry.“
Rozloučil se z Brumbálem a zamířil do sklepení. Ponořen do svých myšlenek.
Lehce před osmou hodinou večerní se ozvalo klepání na dveře jeho kabinetu. Na vyzvaní vešla osoba, kterou nesnášel. Kazila mu plány, přestože věděl, že proti němu nemůže nic podniknout. Dotyčný ho držel v šachu, přišel Harry Radley, tak jak se s ním dohodl.
„Vítejte pane.“
„Zdravím S-Severusi,“ hlas se mírně zachvěl, ale téměř to nebylo poznat a ani Severus si toho nevšiml. „Chci se optat na dva elixírya a na jejich případnou výrobu a vlastnosti.“ První je Veritaserum, lektvar pravdy.“
„Řeknete mi k čemu vám bude?“
„Namátkový kontroly svých lidí. Nyní pokračujte o lektvaru.“
„Jak už jste řekl, Veritaserum je lektvar pravdy, proti kterému není obrany. Jediná možnost jak se tomu bránit je protilátkou, kterou ovšem musíte vypít předem a má trvanlivost hodinu. Samotný lektvar účinkuje asi deset minut, je to závislé, na tělesných proporcích. Čím je člověk v lepší kondici a zdravotně na tom lépe, tak tím lektvar účinkuje méně.
Aby lektvar účinkoval, stačí vypít tři kapky a dotyčný vám řekne vše co pokládá za pravdu.
Samotná výroba trvá deset dní s tím, že musí proběhnout přes úplněk. Ještě něco?“
„Sepiš kompletní postup výroby. Teď chci vědět vše o vzácným elixíru, přezdívaném tekuté štěstí.“
Felix Felicis, jeden z nejvzácnějších letvarů co kdo kdy vytvořil. Ten, tekrý vypije tento elxír, bude mít absolutní štěstí ve vem do čeho se pustí. Jedna dávka funguje asi pět hodin. Nepoužívá se tolik pro svoji náročnou výrobuz, nevýbezpečí, které je s tím i spojeno a také proto, že je návikový. Stačí vypít dvakrát během dvou měsíců a máte jistotu toho, že ho budete chtít denně a nic vás od toho neodradí a jste schopný všeho. Chcete ještě něco vědět?“
„Co je na výrobě tak nebezpečného?“
„Stačí jedna nepatrná chyba a je z toho jeden z nejprudších jedů. Výroba trvá přes půl roku.“
„Taky chci výrobní postup.“ Severus se dal tedy do podrobného návodu Veritasera. O hodinu to dopsal a podal pergamen Harrymu. Poté vstal a přesunul se k soukromé knihovničce. Tam vyndla jednu slabou knihu a tu také podal Harrymu. Ten se podíval na titul LEKTVARY VZÁCNÉ A JEŠTĚ VZÁCNĚJŠÍ. Poté opustil jeho kabiet a Severus přemýšlel k čemu mu ty lektvary budou. Už se blížila půlnoc a Severus si zalezl do postele.
Ráno u snídani si ho ale odchytl Brumbál, že s ním chce mluvit. Po snídai tedy vyrazil do ředitelny.
„Co se děje?“
„Je hlášen útok na Rodinu Grangerových.“
„Pán zla?“
„Nevím, byl tam aler jiný znak a i ten styl se lišil“
„Jak vypadal ten znak?“
„Útočící kobra s purpurovou hůlkou.“
„Harryho znak. Přežili?“
„Někdo to tam vyhodil do vzduchu a nebyly nalezeny žádná těla. Můžeš sem přivést pana Readleyho?“
„?ůžu, ale problém je, že do jedenácti byl u mě.“
„Takže to být nemohl, co ostatní?“
„Nevím prošetřím to, nenápadně.“
„Proč byl u tebe?“
„Ptal se mě na dva lektvary. Veritaserum a Tekuté štěstí.“
„Informuj mě o dalších událostech.“ Severus jen přikývl a odešel.
Po obědě si odchytl Harryho skupinu. Byli v knihoně, jak se dalo čekat, madam Pincová jim to potvrdila. Poté se věnoval opravováním domácích úkolů, dokud se neozvalo zaklepání.
„Vstupte!“
Vešla Eleonor. Severus se pousmál dokud se tam neobjevil i Harry. Potom mu úsměv zase vystřídala ledová maska.