Jarwisovi stránky

Červenec utekl jako voda. Do sídla se Harry ani Ginny moc nedostali, protože je vyučoval Voldemort dalším tajům magie. Občas odešel s Voldemortem a jeho smrtijedy na nějaký útok, kde dal na místě zprávu Ginny, aby varovala Brumbála. Odpoledne trávil většinou povídáním s Ginny, nebo se svým hadem.
Nastalo poslední červencové odpoledne a Harry se omluvil Ginny, že potřebuje něco vyřídit o samotě. Odešel do svého pokoje. Zamknul za sebou a natáhl se na svoji postel. Zavřel oči a ponořil své vědomí do svého nitra.

Magie vůle můžeme si promluvit?
Samozřejmě Harry, čekal jsem, že se ukážeš dříve.
Nebylo potřeba.
A teď je?
Vlastně taky ne, ale postupně mě napadaly další otázky a chtěl bych znát odpověď, tedy pokud budeš ochoten na ně odpovídat.
Uvidíme.
První otázka, která mi asi nejvíce leží na mysli je, jak je možné, že se objevují motáci?
Ano, čekal jsem tuto otázku. Magie ve světě přibývá a stejně se rodí lidé, kteří magii nedovedou ovládat. Napovím ti, kde hledat odpověď, schválně, jestli na to přijdeš. Projdi si minulost motáků.
Dobře, děkuji.
Co máš dále na srdci?
Jak tady plyne čas?
Aha, tebe zajímá, proč si se probral až za tři dny, při našem prvním rozhovoru?
Ano.
Tady plyne čas pomaleji. Ty si se ponořil nitrobranou do sebe, tak hluboko, že si tři dny nevěděl o světě. Náš rozhovor při tom zabral, něco kolem pěti minut.
To budu i nyní tři dny v bezvědomí?
Ovšem, že ne, přece jedeš zítra do Řecka. Nyní si se sem dostal za hodinu.
Lze se sem dostat i rychleji?
Samozřejmě, jak myslíš, že Elfové i Draci využívali magii?
Nad tím jsem nepřemýšlel.
Tak zkus na něco přijít. Příště si o tom promluvíme. Ještě něco tě zajímá?
Ano, poslední věc. Minule si zmiňoval zakladatele, ale zajímá mě ještě jeden velký kouzelník, Merlin.
Ano, to byl skutečně velký kouzelník. Schválně, jestli přijdeš na to v čem se lišil od ostatních.
No podle toho, jak o něm mluvíš, tak on si magii vůle nepodrobil, ale naslouchal jí.
Přesně tak.
To, co sem o něm slyšel, tak dokázal neuvěřitelný věci.
Ano měl nadání, přesto se mu nepovedlo využít svých sil naplno.
Čím víc tě poslouchám, tím víc mám dojem, že jestli někdo dokáže ovládnout magii naplno, tak sám dokáže ovládnout svět, kdyby chtěl.
Ano.
Nevím, jestli bych chtěl vládnout takovou silou.
To je jen na tobě, kam až se dostaneš. Také máš velký potencinál, odhaduju, že přinejmenším stejně silný jako sám Merlin. Je čas ukončit zase spojení, musíš si zabalit na cestu.
Sbohem a děkuji.

Když se Harry probral, uvědomil si, že za chvíli bude čas večeře. Začal si tedy balit. Za chvíli už  klepala na dveře Ginny, že už je. Harry se tedy přesunul k věčeři. Oba jedli ve své společenské místnosti.
"Co si dělal celé odpoledne, klepala sem, ale neozýval si se."
"Byl jsem hluboce zamyšlen. Omlouvám se."
"Nic se neděje.
"Jak se těšíš na zítřek?"
"Strašně, ale co tam budeme dělat?"
"Přespávat, přes den budeme v sídle."
"Super, tak to už se tam těším."
"Já taky, tam můžu shodit svoji přetvářku."
"Vždyť já taky."
Po večeři si dobalil a šel spát.

Druhý den na ně už v osm hodin čekal Severus Snape v hlavním sále. Pak se přemístili před jeho dům, kde vyzvedli Eleonor a přemístili se za pomoci přenašedla rovnou na pláž v Řecku. Hned u pláže trčela skála kolmo k nebi, na jejím vrcholu stála velká vila. Všichni se přesunuli dovnitř. Na horu se dostali pomocí schodiště vysekaného do skály. Když si vybalili věci, tak Harry došel za Severusem.
"Severusi, o nás se nezajímejte, dorazíme večer v osm."
Ani nečekal, jestli mu něco odpoví a odešel za Ginny do pokoje.
"Jsi připravená?"
"Jasně, už se těším."
"Tak se chytni." S tím z kapsy vytáhl tkaničku od bot. Chytil ho za jeden konec, druhý chytla Ginny a Harry ho aktivoval. Objevili se ve vstupní hale Harryho sídla.
Zamířili do společenské místnosti, kde Harry předpokládal, že najde obyvatele domu. Skutečně tam byli. Kromě Billa tam byli všichni.
"Zdravím všechny? Teď tu konečně budu trávit hodně času. Tři týdny od rána do večera."
"Ahoj," špitla Ginny. Přece jen byla nervózní, neznala je moc.
"Ahoj." Ozvalo se jim v odpověď. Bylo to celkem neutrální zabarvení hlasu, jen od Paní Wealesové to bylo trochu odměřené, naopak Hermiona skočila Harymu kolem krku a dala mu pusu na tvář. Ginny si vůbec nevšímala.
"Ginny, slíbil jsem, že tě seznámím osobně se svoji sestrou. Zde je, Hermiona Grangerová, pravým jménem Potterová." Pak se otočil na Hermionu. "Tak sestři toto je, jak jistě výš, naše spolužkačka Ginny Raddleová, pravým jménem Weasleyová, má pravá ruka." Obě se pozdravili a podali si ruce. Ovšem ozvala se Paní Weasleová.
"Jak tvoje pravá ruka?"
"Paní Weasleová, vím, že vám něco už vysvětlil Bill. Ovšem je mi jasné, že vám nemohl zodpovědět mnoho otázek, proto si po obědě sedneme spolu s Billem a tady Ginny a já vám na ně odpovím." Vratil se pohledem k Hermioně, která si povídala s Ginny.
"Koukám, že si rozumíte. Ovšem drahá sestřičko, teď bych si potřeboval promluvit s tebou o samotě."
"Dobře." Přikývla a ještě řekla Ginny, že si promluví později a odešla s Harrym do jeho pracovny.
"Tak co potřebuješ?"
"Už si se spojila se svým nitrem?"
"Myslíš magii vůle?"
"Ano."
"Měla jsem s ním dlouhý rozhovor, ale mám na něj ještě mnoho otázek."
"To mi je jasný, taky si s ním ještě promluvím, ale nechám to na konec prázdnin. Co si tomu říkala?"
"Měl si pravdu, totálně mi to převrátilo pohled na svět."
"To věřím. Škoda, že to nemůžeme dokázat, dovedeš si představit všechny čistokrevné, kteří věří v čistou krev, jak by se jim z toho zamotala hlava?"
"Třeba by Voldy z toho dostal infarkt."
"To asi ne, přece jen jeho otec byl mudla."
"To jsem netušila. Ovšem to není, co si chtěl probírat."
"Ne není. Přemýšlel jsem o tom celý červenec a snažil jsem se přijít na jiné řešení, ale nenašel jsem ho." Odmlčel se.
"Tak co potřebuješ?"
Harry se zhluboka nadechl. "Potřeboval bych ti dát mé znamení." Vychrlil, ze sebe rychle a připravil se na křik.
"Proč?" V jejím hlase nebyla nenávist, ale zvědavost.
"Víš uvědomil jsem si, že můžou nastat chvíle, kdy budu potřebovat, aby si za mě zaskočila, ale když bude potřeba, tak znamení tě prozradí, že nejsem já."
"Ano to chápu, souhlasím s tím."
"Teď ti ho ještě nedám, dám ti ho až za tři týdny."
"Všechno?"
"Ne ještě chci, aby si začla pracovat na velkém množství mnoholičného lektvaru."
"Proč?"
"Víš dostal jsem od Voldemorta úkol. Mám ti předat jeho deník, Kdyby si do něj zapisovala, tak se tě za čas pokusí ovládnout. Pak tvým prostřednistvím otevřít Tajemnou komnatu a vypustit z ní potvoru, která údajně očistí školu od mudlorozených kouzelníků.
"A jak to chceš zařídit?"
"Od listopadu vždy tak jednou za měsíc si vyměníme podoby. Já v tvé podobě otevřu tajemnou komnatu a pokusím se nějak odstavit nějakého studenta. Nebudu je zabijet, ale napadnu je. Ovšem netušímn co je to za potvoru, která tam žije."
"Proč já?"
"Tobě věřím a navíc se za mne dokážeš vydávat. Naučíme se spolu komunikovat pomocí magie vůle a ne za pomoci nitrozpytu. Tak budeme moci komunikovat i na velké vzdálenosti."
"Nešlo by to udělat jinak?"
"Bohužel nešlo. Jestli nemám ztratit důvěru Voldemorta, tak tohle musí vyjít."
"Dobře, udělám to, ale nemám tu žádné ingredience."
"Řekni si Billovi, ten ti to dodá vše co budeš potřebovat, i jakýkoli knížky."
"No a bude čas oběda, toto letí."
"Tak jdeme."
Oba pak vyrazili do jídelny, kde už se scházeli i ostatní.
Po obědě zašel opět do pracovny, ale tentokrát v doprovodu Weasleyových. Když se všichni usadili, tak Harry začal.
"Tak ještě jsem neměl příležitost se vám představit paní Weasleysová, takže než se začnete ptát, tak si něco poslechněte."
"Vezmu to trochu zkráceně. Vyrůstal jsem v siročintci, ale tam díky podivnostem, které se kolem mě děli, jsem byl bez kamarádů a hodně šikanován, tak jsem utekl. Potloukal jsem se Londýnem a postupně jsem přišel na to, že ty podivnosti můžu ovládat. Žil jsem na ulici, dokud mě nenašel Voldemort. Tou dobou jsem nevěděl, že je nějaký kouzelnický svět a už vůbec jsem nevěděl, že je v něm nějaká válka. On měl svoji původnní podobu a zlákal mě, že se mě ujme. Ovšem u něj jsem si rychle uvědomil s kým mám tu čest. To ovšem už bylo pozdě. Také jsem se u něj seznámil s Ginny. Rozhodl jsem se přistoupit na jeho hru jen na oko. Snažím se být jeho nejvěrnější, dá se říct že i nástupce, ale ve skutečnosti se mu snažím kazit plány a jednou se mi ho snad podaří porazit.
Proto jsem vlastně zřídil toto sídlo. Zde budu schovávat své oběti mé kletby smrti a tady se budou učit a rozvíjet své schopnosti. Dokud nenastane čas na poslední střet.
Proto se musím omluvit, že jsem vybral vás jako své první oběti, ale podle mě by netrvalo dlouho a nakonec by vás zabil samotný Pán zla. Proto jsem se rozhodl ho předběhnout. Na doporučení Billa, jsem se rozhodl jako druhého z Wealseyů pro veřejnost zabít vás, protože si neumím představit. Jak byste nesla smrt dalších členů své rodiny.
Takto, když někoho zabiju, tak se s ním setkáte. Vím, že mě budete za to nenávidět, ale přesto doufám, že mi pomůžete."
Nastalo ticho. První se ozval Bill.
"Něco podobného už si mi řekl, když si mě probral z mé smrti a já ti už na to odpověděl. Nezlobím se a chápu tvé důvody a pomůžu ti." Pak se ozvala Ginny.
"Jako tvá pravá ruka tě budu následovat kam budeš chtít, ale mám prosbu."
"Tak mi ji řekneš, až se vyjádří tvá matka."
"Víš Harry, něco podobného mi už řekl Bill i Hermiona. Já musím přiznat, že nevím jak reagovat, ale jsem ráda, že nevidím, jak umírají mí blízcí, ale je mi hrozně, když si představím, jak se musí cítit. Taky je mi jasné, že jsi mě ten den, kdy si mě zabil, vlastně zachránil, protože nepochybuju, že by mě Voldemort zabil." Otočila se na Ginny. "Ale proč si to musela být ty." Harry viděl, jak ji začínají slzet oči. Jak paní Weasleyové, tak i Ginny, proto si rychle vzal slovo.
"Víte paní Weasleyová, ona neměla na vybranou. Já ji slíbil, že když zabije, tak ji prozradím, kdo jsou její rodiče, ona to do té doby nevěděla. Ona do Vánoc věřila, že její rodiče ji opustili, a proto se jí ujal Voldy. Já toho jen využil, abych z ní mohl udělat pravou ruku, protože je jediná v mé skupině, které plně věřím."
"Teď mě na chvíli omluvte, zařídím nějaké občerstvení, protože to tu bude ještě nadlouho. A odběhl.