5. Kapitola
Harry se vrátil během chvilky i s občerstvením.
"Tak můžeme pokračovat. Teď je čas na otázky, paní Weasleyová."
"Pořád nemůžu pochopit, proč si chtěl, aby mě Ginny zabila, než jí prozradíš původ."
"Víte paní Weasleyová..."
"Tykej mi, prosím."
"Dobrá, takže Molly, jak jistě víš tak v mé skupině jsou samé děti smrtijedů, proto si nemůžu dovolit udělat chybu. Musel jsem vědět, že Ginny je pro svůj cíl schopna udělat vše. Také jsem se chtěl přesvědčit, jak moc mi věří. A také jestli je věrná mě, nebo Brumbálovi. Chápete to."
"Trochu ano. Víš, proč ji unesl?"
"Ano. Jak jistě víte, když napadl mě, tak pak na rok zmizel. To byl ten důvod. Potřeboval totiž získat své tělo, o které přišel, když se obrátila kletba smrti proti němu. Ginny použil k rituálu, aby získal své tělo, potřeboval její krev. Proto má na paži jizvu, která se ji nikdy nezahojí."
"Ještě něco máte na srdci?"
"Co přesně chceš ode mě, já nikdy nebyla do boje."
"To já vím, ale potřebuju, aby také někteří lidé dokázali být v pozadí. Léčitelé. To budu chtít, aby jsi se naučila. Bill ti zařídí potřebnou liteaturu."
"Ginny, ty si se na něco chtěla zeptat."
"Ano, je nějaká možnost zrušit kouzelné zasnoubení?" S touto otázkou se hlavně dívala na matku.
"Nevím o žádném způsobu," a když viděla jak zesmutněla, tak pokračovala. "Ty jsi zasnoubená?"
Harry se ujal slova. Protože Ginny na to nevypadala.
"Ano Voldemort nás překvapil a mě zasnoubil s Eleonor, dcerou Severuse Snape a Ginny zasnoubil s Dracem Malfoyem. Ginny neboj se, já už pracuju na tom, aby změnil své názory, tak to snad vyjde. A jestli ani pak si ho nebudeš chtít vzít, tak najdu způsob, jak to zrušit, to ti slibuju."
"Díky Harry."
"Nemáš zač," a otočil se na Billa.
"Tak teď ty, Bille. O tobě jsem slyšel, že jsi skvělý zaklínač a ještě lepší odeklínač. Chci aby si se v tomto oboru zdokonaloval i nadále a až si budeš věřit, chci aby si udělal pláště neviditelnosti a pláště, které by skryly naši identitu. Pro každého, kdo půjde do poslední bitvy a bude tady v sídle."
"Jak moc na to spěcháš?"
"Nespěchám počítám, že poslední bitva bude nejdřív za čtyři roky. Ale možná, že i déle. Ještě někdo něco potřebuje?"
Nikdo už nic neřekl.
"Tak pojďme za ostatními." Pak už si jen povídali v obývacím pokoji u krbu. V šest hodin se navečeřeli a pak zamířil s Ginny zpátky do Řecka.
Další dny ubýhaly pořád stejně. Ráno se přemístili do sídla, tam se něco snažili naučit, nebo si jen povídali. Harry si ten čas užíval. Byl nejšťastnější ve svém životě. Občas sice byl s Voldemortem a na nějaké útoky chodil, ale nedával vědět Ginny. Špeh tam nebyl.
Nastal poslední den, co tu byli. Za ty tři týdny se stihli naučit přemísťování. Spoustu nových kouzel. Harry s Hermionou zvládli i komunikovat za pomoci magie vůle, takže teď se domluvili, aniž by museli být v jedné místnosti. Zatím to zvládali do vzdálenosti svého sídla a jeho pozemků.
"Hermiono, přijď do mé pracovny, potřebuji si s stebou promluvit."
"Hned jsem tam."A opravdu za chvíli se otevřeli dveře do pracovny a vešla Hermiona.
"Co potřebuješ?"
"Dohodnout se jak to bude příští rok. Sice jsem řekl, že ti dám znamení, ale ještě jsem nad tím přemýšlel a vymyslel jsem to jinak. V řijnu si začneš psát do té knihy a postupně budeš snižovat svoji obranu mysli, aby tě Voldy mohl ovládnout. Ovšem vždy, když budeš do něj chtít psát, tak mi dáš vědět a já na tebe dohlédnu přes plánek, který mám. Budu tě sledovat a také dávat pozor, aby si někomu trvale nezranila.“
„A myslíš, že dokážeš tomu tvorovi zabránit, aby někomu ublížil, když nevíš co je uvnitř?“
„Na to přijdu, procházím knihy nebezpečných tvorů a vymýšlím různé možnosti. Taky se chci na to zeptat Voldyho.“
„A co ty mnoholičné lektvary?“
„Ty vem stejně, můžou se hodit.“
„Ještě něco?“
„Už mě nic nenapadá. Užij si zbytek prázdnin a uvidíme se ještě nejpozději ve škole.“
„Měj se Harry.“
Harry se tedy přemístil s Ginny rovnou do Řecka. Ginny šla balit a on zamířil za Severusem.
"Jsem zpátky Severusi, na kdy plánuješ návrat?"
"Pomalu zabalím a půjdeme, pane."
Opravdu to tak dopadlo, do hodiny už byl zpátky v sídle. Od Voldemorta se dozvěděl, že budou ještě dva útoky. Jeden plánoval hned na druhý den a další tři dny na to. Poslední den měla být velká porada.
Druhý den, v čase útoku, si zase stoupl vedle Voldemorta a sledoval, jak to tu Smrtijedi níčí. V duchu nadával na ministerstvo, kde vězí tak dlouho. Přesto Ginny vědět nedal. Špeh tam nebyl. Nakonec se dočkal. Po půl hodině se opravdu objevili ministerští bystrozorové, tak se Voldemort stáhl.
Další dny utekly rychle. Pán zla jim dal poslední týden volno, tak si Harry jen povídal s Ginny, popřípadně si doplňovali vědomosti. Harry konečně naučil Ginny nitrobranu.
Další útok probíhal stejně, jen s tím rozdílem, že na této akci špeh už byl. Harry proto ihned kontaktoval Ginny a během pěti minut už tu byli fénixové i s ministerskými Bystrozory.
Po akci si Harryho ještě odchytl Voldemort.
"Harry, potřebuju s tebou mluvit."
"Jistě mistře, co potřebuješ?"
"Už si propašoval ten deník Grangerové?"
"To nechám na školní rok, protože netuším, kde tráví prázdniny."
"Dobrá, ale hlavně jsem chtěl něco jiného. Poslední den tu bude hlavní porada, tak chci, aby si se jí zúčastnil a to i se všemi svými následovníky. To znamená, že oficiálně přijmeš Eleonor Snapeovou a ještě rozšíříš své řady o Creba a Goyla. Já jdu teď zkontrolovat, kdo mi celou dobu hatí plány."
"Můžu se zeptat, co s ním provedeš?"
"Bude potrestán. Jak to se teprve rozhodnu."
"Dobře, jen Eleonor nedostane znamení, ještě ne."
"Proč?"
"Pro ni plánuju speciální, přece to bude má žena, nebude mít obyčejné mých věrných."
"Dobře."
"Vyřídíte to Severusovi, aby ji přivedl?"
"Ano."
"Ještě něco, nebo můžu odejít?"
"Můžeš jít."
Odešel do svého pokoje. Pak si jen povídal s Ginny, nebo se svým hadem. Už se neučili, dali si prázdniny.
"Zítra si odběhnu do sídla, půjdeš taky?"
"Jasně."
"Dobře, jdu to vyjednat s Voldym."
Odešel dolu.
"Mistře máte ještě chvilku?"
"Co potřebuješ?"
"Chtěl bych zítra s Ginnervou odejít mimo sídlo."
"Kam plánujete jít?"
"Asi navštívíme Obrtlou ulici, a trochu ještě do přírody, chceme si vyzkoušet přemísťování, které jsme se učili v Řecku."
"Dobře, chcete sebou někoho, na ochranu?"
"Šel byl Lucius?"
"V žádném přápadě."
"Ono nebude potřeba. V Londýně se moc dlouho nezdržíme, a když tak přes znamení, vám dám vědět, že mám problém."
"Dobře Harry."
Harry tedy odešel zpět do svého pokoje. Jen řekl Ginny, že je to vyjednané.
Druhého dne hned po snídani vyrazili do Obrtlé ulice. Harry sem šel původně, jen jako záminku, ale když už tu byl, rozhodl se, navštívit obchod Burgina. Než vešel, tak se otočil na Ginny.
"Sleduj, jak se jedná s překupníky, možná to taky někdy využiješ." A nasadil svůj nejjedovatější pohled, plného pohrdání a vešel.
"Zdravím!" Pronesl ledově.
"Pan Raddle, vítejte." Pronesl uctivě a uklonil se, pak pokračoval.
"Co si přejete?"
"Mám nějaké jednání, ale mám chvilku času, tak jsem se rozhodl kouknout, jestli máš něco zajímavého."
"Ano jistě, mám tu lampu, která svítí jen tomu, kdo ji drží."
"K čemu by mi to bylo? Řekl jsem zajímavého." s tím se začal otáčet, že odejde.
"Počkejte, také mi přišel prsten, který rozpozná všechny jedy, pokud se dostanete do blízkosti jedu, tak vás začne hřát."
"Uvidíme, ještě něco?"
"Dostala se mi do rukou kniha, je psána zvlaštním jazykem. Který se mi nepodařilo určit."
"Ukažte!" Vyštěkl na něj.
Prodavač na chvilku odběhl a když se vrátil nesl na první pohled starou knihu. A položil ji na pult před Harryho. Byla to bichle, Harry odhadoval, že má aspoň tisíc stránek. Otevřel ji a prohlížel si písmo. Připadalo mu povědomé a přece jen neznámé, ale ta kniha ho zaujala. Byla určitě starší než sami Bradavice a to není moc věcí, které se z té doby dochovali. Nedal na sobě nic znát a zavřel ji. Pak se otočil na prodavače a přikázal.
"Ukažte ještě ten prsten!"
Za chvíli před ním byl i ten prsten. Vypadal obyčejně. Byl zlatý se smaragdem ve tvaru srdce.
"Co chcete za ten prsten a knihu?"
"Pro vás za knihu požaduji dvě stě galeónů a za ten prsten taky."
"To si děláš srandu? Knihu, u které ani nevíš, co to je za jazyk a prsten, který mě upozorní, že mám v kapse lahvičku s jedem. To si nech." Téměř na něj zasyčel.
Otočil se a odcházel, když byl už u dveří, tak se ozval znovu prodavač.
"Máte pravdu, že jste to vy, tak co dohodneme se na ceně dvě stě padesát galeónů?"
"Pořád moc, za dvě stě, jinak jdu."
Prodavač chvilku přemýšlel, a když viděl, že Harry už bere za kliku, tak vyhrkl.
"Ujednáno."
Harry tedy vysázel domluvenou částku a s taškou v ruce už odcházel od Burgina.
Když byl venku zase se trochu uvolnil a otočil se na Ginny.
"Pamatuj si, že většina překupníků hodně přecení své zboží. Třeba tady Burgin dává vždy dvojnásobnou cenu, než za kterou to je ochotný prodat. Je vždy dobré, než začneš s dotyčným jednat, kouknout na zboží, které se dá sehnat i jinde a porovnat ceny."
"Budu na to pamatovat. Na co ti bude ta kniha?"
"Nevím, to písmo je mi nějaké povědomé. Kouknu na to až budu mít čas, jdeme trénovat přemistění?"
"Ano."
Tak rovnou do svého sídla. Díky heslu které u přenosu použili v myšlenkách mohli rovnou do sídla. Objevili se ve vstupní síni.
Oba pak zamířili do společenské místnosti. Tam ovšem seděla jen Molly a Grangerovi.
"Dobrý den přeji, kde bych našel Billa?"
"Ten je v laboratoři, pracuje na nějakém lektvaru."
"Děkuji." opustil je, Ginny tam zůstala, je to zase na dlouho dobu, kdy bude moct být s matkou. Hodně se spřátelili.
Harry zamířil a Billem.
Když tam přišel, počkal mezi dveřmi, protože si všiml, že je plně soustředěn, tak ho nechtěl rušit.
"Ahoj Harry. Co tě sem přivádí?"
"Ahoj, máš nějaké zlato?"
"Jasně. Kolik toho potřebuješ?"
"Tak patnáct kilových hrudek."
"Ty netroškaříš."
"To víš, potřebuju vratit peníze za toto sídlo."
"Víš, že ani nevím, kde si na něj vzal?"
"Nechtěj to vědět."
"Dobře tady máš."
"Tak se zatím měj."
"Hodně štěstí." Harry odešel. Šel hledat Hermionu.
"Hermiono! Kde si?"
"Takhle na mě vyštěknout, víš jak jsem se lekla? Jsem v knihovně."
"Promiň, nechtěl jsem tě děsit."
"Budeme muset vymyslet, jak komunikovat a takhle se neděsit."
"Něco mě už napadlo, někdy to vyzkoušíme. Jdu za tebou."
A opravdu za chvíli už vcházel do knihovny.
"Ahoj, tak co si chtěl se mnou probrat?"
"Jen tuto knihu?" S tím ji ukázal knihu, kterou si koupil na Příčné.
Hermionu ji otevřela a zkoumala to písmo.
"Nevím co to je, částečně mi připadá povědomé, a přesto zcela neznáme. Nevím, co je to za jazyk."
"Mám podobný pocit, je mi povědomé, ale nevím proč."
"Jak se těšíš do školy?"
"Zase na přetvářku? Ani moc ne, ale je to pořád lepší než být u Voldyho, navíc zítra bude porada. Dneska se asi promluvím s Magií vůle."
"Já to plánuju na zítřek, mám na ni pár otázek."
"Někdy prodiskutujeme, co se dozvíme, co ty na to?"
"Můžeme. Klidně teď.
"Teď ne, musíme se vrátit."
Harry tedy vyzvedl Ginny a vrátili se do sídla. Odpoledne si připravoval věci do školy. A než šel spát, tak ještě řekl Ginny, ať mu schová snídani, že bude později vstávat.
Pak už se jen ponořil do svého nitra, aby si promluvil s Magií vůle.